Vždyť ještě docela nedávno, v polovině letošního června, mohlo několik z nás čerstvou devadesátnici spatřit v plné životní svěžesti na vernisáži jejích obrazů v kutnohorském GASKu a pak v družném hovoru s ní posedět v nedaleké zahradní restauraci. Na výstavě, o níž jsme referovali v posledním čísle Perspektiv, představila dosud nejrozsáhlejší a nejkompletnější průřez svou malířskou tvor-

bou.

A aby těch podivných souběhů okolností nebylo málo: kromě toho, že nás malířka opustila na den přesně, kdy předplatitelé dostali do schránek zmíněné číslo KT s Perspektivami, důkladně si zařádil i redakční – ne šotek, nýbrž přímo rarach. Reprodukce obrazu Zelenomodré Ukřižování, doprovázející článek Miloše Doležala, se totiž na našich stránkách objevila vzhůru nohama, za což se autorce obrazu i autorovi článku dodatečně omlouváme.

Bylo vidět, že ta situace není k žití, že ti lidé jsou jak ovce.

Gertruda Gruberová-Goepfertová (nar. 1924) pocházela ze sklářské rodiny. Malířské nadání projevovala už v raném dětství – její talent při jedné příležitosti ocenila i Zdeňka Braunerová. Středoškolská studia absolvovala na gymnáziu v Kyjově. Už tehdy uveřejňovala své literární příspěvky v několika časopisech (Národní politika, Studentský časopis, Jitro) a postupně navazovala kontakty se známými katolickými literáty – Čepem, Zahradníčkem, Demlem. Koncem války byla totálně nasazena v kyjovských sklárnách a brzy po jejím skončení se nechala zapsat na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. Studovat začala v ateliéru Františka Tichého. Atmosféra tam ale byla nesnesitelná, její spolužáci už tehdy „komunisticky blbli“, a proto přestoupila k Antonínu Strnadelovi. V jednom rozhovoru pro Český rozhlas po letech vyznala: „Bylo vidět, že ta situace není k žití, že ti lidé jsou jak ovce.“ Logickým vyústěním byla volba exilu. V roce 1949 odjela na stipendium do švýcarského Curychu, odtud do Paříže, na počátku padesátých let se usazuje v Mnichově, kde její manžel Leo Gruber pracuje v české redakci Radia Svobodná Evropa. Od roku 1979 žila v bavorském Rosenheimu.

Malířské a literární dílo Gertrudy Gruberové-Goepfertové je i navzdory často složitým životním okolnostem (chudoba pařížských let, výchova pěti dětí, několikeré stěhování) nesmírně bohaté a různotvárné. Od šedesátých let také spolupracovala s řadou exilových nakladatelství a periodik. Asi nejplodněji s římskou Křesťanskou akademií, pro niž vytvořila řadu knižních obálek, svými ilustracemi zpestřovala mimo jiné stránky časopisu Nový život. Po listopadu 1989 vycházejí její básnické sbírky, knihy krátkých próz a pořádají se výstavy i ve staré vlasti.

BYLA NAŠÍ POZORNOU ČTENÁŘKOU

V neposlední řadě zanechala stopu na našem periodiku, v Perspektivách – v jednom období se částečně podílela na jeho grafické podobě. Otiskli jsme množství jejích kreseb, textů, rozhovorů i vzpomínkových črt jejích přátel. Nepřestáváme jí být vděčni rovněž za vřelá slova podpory a zájmu, která nám adresovala nejen při osobních setkáních, ale i v dopisech pravidelně přicházejících z její bavorské domoviny – byla naší pozornou čtenářkou. Requiescat in pace.