Vydání: 2018/18 Na festival víry se všemi diecézemi, 2.5.2018, Autor: Jiří Macháně

Jsem rád, že se s Boží pomocí podařilo proměnit očekávání a nadšení stovek pořadatelů v radost a obrovský zájem návštěvníků.
Mnoho z nich přišlo během uplynulých deseti let do kostela vlastně vůbec poprvé v životě. Od začátku jsem své spolupracovníky podporoval a díky jejich nasazení a obětavosti se povedlo přenést do České republiky akci, která u nás svým rozsahem a náplní neměla a dosud nemá obdobu.
Noc kostelů se stala příležitostí poznat duchovní a historickou hodnotu chrámů, kolem nichž mnoho lidí denně nevšímavě prochází.
Do řady farností přinesla svěží vítr. Nadšení několika farníků strhlo ostatní a dnes společně vytvářejí nejen program pro Noc kostelů, ale také pro další aktivity během roku. A pro návštěvníky, kteří s farností nežijí, je Noc kostelů příležitostí poznat krásu, hloubku i rozmanitost života církve.
Kněz a farní společenství, kteří jsou ochotni spolupracovat, otevřít svůj kostel i svá srdce a věnovat čas péči o návštěvníky. Jednou z charakteristik Noci kostelů je dobrovolnost. Farnosti se přihlašují každý rok, ale mohou také některý ročník vynechat a dopřát svým pořadatelům možnost prožít Noc kostelů jako návštěvníci někde jinde, kde se mohou inspirovat.
Když odráží to, čím farnost žije, a je svědectvím místního společenství o životě z víry. Líbí se mi, když farnost vyzvedne některé téma, které je v kostele třeba výtvarně ztvárněno, a na něm postaví svůj program. Takže se návštěvníci dozvědí nejen historii, ale i příběh – například co pro místní farníky znamená patron kostela, významný obraz či socha.
Citlivě a vhodně zpracované divadlo či hudba jsou a historicky také byly prostředky, které mohou promlouvat k lidem bez ohledu na to, zda jsou či nejsou věřící. Jedním ze základních cílů Noci kostelů je vytvořit právě „nízkoprahovou“ nabídku k setkání pro lidi, kteří stojí mimo církev či postávají na okraji. Kulturní pozadí programu a jedinečná atmosféra noci umožňují oslovit skutečně co nejširší veřejnost. A o to jde.
Účastním se jí pravidelně a několikrát jsem se „propovídal“ až k půlnoci. Často i s návštěvníky ze zahraničí. Nakonec se společně modlíme a stovkám lidí, kteří i v pozdní noční hodinu zůstávají v katedrále, dávám požehnání na cestu.
Oslovuje mne obětavost pořadatelů a sounáležitost těch, co dorazí, bez ohledu na vyznání. A také jejich otevřenost přijímat duchovní impulzy.
Tato touha se objevuje a odpovědí na ni je další a jen o málo mladší pastorační aktivita nazvaná Nikodémova noc (www.nikodemovanoc.cz). V programech Noci kostelů se stále častěji objevují i nabídky žehnání, modlitby, možnosti duchovního rozhovoru. V centru Brna jsme dokonce jeden kostel vyhradili právě a jen pro ztišení a modlitbu.