Vydání: 2016/25 Kostely hlásí statisíce návštěvníků, 14.6.2016, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy 25

Nebyla přitom ničím zcela novým, žádným bleskem z čistého nebe. Toto dílo současného papeže, i když nepostrádá jeho osobitost, pečlivě a tvořivě navazuje na myšlenky obsažené už v křesťanské tradici. Za zvlášť významnou inspirací pro Laudato si´ lze považovat pět zdrojů, které mnoho napovídají o jeho konečném vyznění.
Prvním inspiračním zdrojem je encyklika Pacem in terris (1963) papeže Jana XXIII., a to zejména díky tomu, že byla adresována nejen katolíkům, ale všem lidem dobré vůle. Totéž učinil František v Laudato si´, když vyzval všechny lidi na zemi bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost, aby dali hlavy dohromady a společně se nasazovali v péči o náš společný domov. Argentinský papež zde výslovně říká, že nám nepomůže jediný výklad reality, ale že v této klíčové hodině je nutno, aby svou trochou do mlýna přispěly jak vědecké disciplíny a různé filozofické, ekonomické a ekologické směry, tak i náboženství, mystika i poezie. Realita je mnohotvará a náš úhel pohledu a naše zkušenosti a znalosti zlomkovité, a proto je třeba co nejširší koalice. Přitom Jorge Bergoglio nezastírá, ale naopak krok za krokem velmi přesvědčivě dokládá, jak mnoho může v této záležitosti přinést právě křesťanství.
Zařadit nižší rychlost
Ono provolání Jana XXIII. – „faráře světa“, jak byl také příznačně nazván – ke společnému úsilí o záchranu míru na horkém prahu 60. let, kdy se napětí mezi velmocemi dalo krájet a jen zázrakem se podařilo zabránit třetí světové válce, svou naléhavostí a širokým záběrem odpovídá vážnosti problematiky, o níž pojednává Laudato si´. To je důvod, proč se i tato encyklika obrací ke všem, nikoli jen ke spoluvyznavačům.
Právě touto šíří adresátů se zároveň odkrývá vskutku katolická odpovědnost za celek světa a sám Petrův stolec tak nabývá na významu i pro nekřesťany. A to zejména v situaci, do níž jsme se po více než půl století zase dostali, že velmoci opět nejsou schopny nalézt společnou řeč ani ve věcech společného zájmu a ponechávají svět, aby se řítil do propasti. „Je třeba zařadit nižší rychlost,“ nabádá František v této encyklice s tím, že technický pokrok se vymkl kontrole člověka jako rakovinové bujení. Vůbec fakt, že papež se nezabývá jen záležitostmi katolíků, ale jde mu o život na zemi jako takový, je svěžím závanem. Právě tento aspekt může přinést katolické církvi nečekané body i na hřišti tohoto světa, bude-li se zabývat mnohem více starostmi druhých než jen péčí o sebe sama.
Narození, sňatek a smrt
Za druhou inspiraci „zelené encykliky“ lze označit Benedikta XVI. a jeho encykliku Caritas in veritate (2009), v níž je také jedna kapitola věnována ekologii a kde tento německý papež podtrhuje, že vědecký a technický pokrok musí jít v souladu s růstem k morální zralosti a odpovědnosti. Benedikt sám v tom zase navazuje na sociální encykliky Centesimus annus (1991) Jana Pavla II. a Populorum progressio (1967) Pavla VI., které i František hojně zužitkovává.
Třetí vliv na Laudato si´ představuje společný učitel obou posledních papežů Romano Guardini, a to zejména svým dílem Konec novověku (1950), které je ve Františkově encyklice citovano až nápadně často, zejména v kapitole Lidský kořen ekologické krize.
František totiž píše svůj text, jsa přesvědčen o tom, že z novověku zbyly už jen trosky. Z novověku, který se tak pubertálně vymezil vůči středověku a odhodil ho jako nepotřebné zboží. A to tím, že rozum postavil proti víře v naivní představě, že samo vědecké poznání přinese objektivní a dostatečný pokrok. Nábožensky řečeno: nikoli už vyznání víry či morální postoje, nýbrž vědecké výdobytky mají vést podle novověké představy ke spáse člověka.
Poslechněme si samotného Guardiniho, jak pronikavě popisuje tento rozkol: „To má za následek, že na jedné straně vzniká autonomní světský život, odpoutaný od přímých křesťanských vlivů, a na druhé straně zvláštní typ křesťanského života, který tuto ‚autonomii‘ svérázným způsobem napodobuje. Jako se totiž vytváří čistě vědecká věda, čistě ekonomická ekonomie a čistě politická politika, vzniká i čistě náboženská nábožnost, která stále více ztrácí přímý vztah ke konkrétnímu životu, ochuzuje se víc a víc o hodnoty světa a omezuje se stále výlučněji na ‚čistě náboženskou‘ nauku a praxi, takže má nakonec pro mnohé lidi už jen ten význam, že dodává určitým kulminačním bodům života, jako je narození, sňatek a smrt, náboženské posvěcení.“
Ochrana života
Snad proto František neúnavně opakuje, že v lidském životě a Božím stvoření souvisí všechno se vším, a proto nestačí mluvit o pouhé ekologii jako dosud, ale je nutno rozvíjet ekologii integrální; nejde dnes o oddělené krize ekologické a sociální, ale o jednu ekosociální krizi.
Petrův nástupce proto dokáže kritizovat i samotné ochránce životního prostředí, když se ke svému zadání staví úzkoprse a ignorují další morální imperativy.
Chvalozpěv stvoření
Už kvůli výše naznačené rozpolcenosti novověku není divu, že František pro svůj hlavní inspirační zdroj – zde v pořadí čtvrtý – sáhl hlouběji do minulosti a nalezl ho v patronu svého pontifikátu – sv. Františku z Assisi (1182–1226).
A na samém začátku encykliky cituje modlitbu Prosťáčka Páně, podle níž tento svůj okružní list pojmenoval:
Ale papež hned dodává:
Kain a Ábel
Zde už římský biskup klade prst na svůj primární zdroj, jakkoli ho zde zařazuje až jako pátý, a tím je samo biblické svědectví Starého a Nového zákona. František věnuje jednu celou kapitolu nazvanou „Evangelium stvoření“ biblickým souvislostem svého hlavního tématu. Zdůrazňuje zde, že člověk byl od počátku stvořen do tří vztahů: k Bohu, k druhým lidem a k přírodě. Tyto tři vztahy podle papeže spolu bytostně souvisí, jak dokládají nejen Ježíšovy postoje, o nichž se také zmiňuje, ale už vůbec první kroky člověka po vyhnání z ráje.
Je užitečné číst papeže Františka, který tolik zdůrazňuje nutnost ekologické konverze. Křesťané mají mít podle něj ke starosti o zemi obzvlášť silnou motivaci. Svatý otec přitom neváhá přinést i konkrétní rady či podněty pro prohloubení života víry, jako např. obnovení zvyku děkovné modlitby před jídlem a po jídle, pokud vymizel. Papež vůbec horuje pro osvojení nových, ekologicky šetrných návyků. Už samo nakupování je podle něj morální akt, nikoli jen ekonomický. Ve vztahu k okolnímu světu, jak zdůrazňuje, se zkrátka mají projevovat všechny důsledky našeho setkání s Ježíšem, vždyť sama eucharistie se vztahuje k celému stvoření.
Dar sedmého dne
A nejen svátostná znamení, ale i svátostný odpočinek nese rysy, které posilují onen trojí vztah, k němuž je člověk stvořen.
Tempo našeho života je tak rychlé, že málokdy se stihneme zastavit a ztišit. Možná bychom měli přibrzdit a třeba právě v neděli vzít do ruky tuto encykliku, přečíst si jen pár vybraných odstavců a zamyslet se nad nimi. I když uplynul rok od oficiálního vydání ve Vatikánu, je tento apoštolský spis nejen stále aktuální, ale dokonce s postupujícím časem ještě naléhavější. Neváhám ho nazvat prorockým slovem pro naši dobu.