Vydání: 2013/21 Praha oslavovala sv. Jana Nepomuckého, 22.5.2013

Příloha: Doma

Dobrý konec má naštěstí drtivá většina případů, kdy se děti zaběhnou, utečou z domova nebo výchovného zařízení, či jsou dokonce uneseny. Mnoho z nich se najde „samo“, svými silami nebo s přispěním sousedů či známých. Policie České republiky pak každoročně pomáhá s pátráním po zhruba deseti tisících dětí, v 95 % zaznamenává úspěch. Příznivé jsou též údaje ve světovém měřítku. Americká organizace ICMEC (Mezinárodní centrum pro ztracené a zneužívané děti) hovoří ročně v celém světě o osmi milionech ztracených dětí a zároveň více než 90% úspěšnosti v pátrání.

Česko se přitom řadí k zemím s nejpropracovanějším systémem pátrání – od roku 2010 zde funguje síť se složitým názvem „Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech“. Systém z dílny ředitelky odboru prevence kriminality MV Jitky Gjuričové pracuje jako v kasovním thrilleru. „Když je nahlášeno zmizení dítěte, celý mechanismus se aktivizuje: policie přijde do rodiny, odkud se dítě ztratilo, získá od ní potřebné informace a pustí je dál do elektronického systému,“ vysvětluje ředitelka Gjuričová. Popis dítěte, jeho věk, fotografie a okolnosti zmizení přebírají média včetně rozhlasu a televizí, internetu a společnosti GOPE, jež dokáže zaměřit mobilní telefon dítěte (čtěte na str. B). Pracuje policie i záchranný systém, rodině je zatím k dispozici psychologická podpora. Systém ocenila jako mimořádně efektivní už i Organizace spojených národů, a tak může být Jitka Gjuričová na toto „své dítě“, jak mechanismus v nadsázce nazývá, právem hrdá. I díky němu totiž na jeho stránkách www.pomoztemenajit.cz zrovna teď stojí „Právě hledáme 0 dětí“.

Ochotná ulice

Dokonalé technologie nepřinesou užitek samy od sebe, bez pozornosti a ochoty veřejnosti. Sdružení Linka bezpečí (SLB) nedávno uskutečnilo v Praze drobný experiment: vyslalo do ulic „ztracenou“ holčičku a na skrytou kameru natáčelo, jak lidé budou reagovat. „Dítě bloudí v ulicích, chytá kolemjdoucí za ruce a bezradně se ptá: ‚Neviděli jste moji maminku?‘ Výsledek nás ohromil: 90 % oslovených projevilo skutečnou vůli pomoci,“ raduje se ředitel SLB Richard Schinko. Experiment tak podle něj potvrdil předpoklad, že v Česku umíme a chceme pomáhat. „I když se lidé posléze dozvěděli, o co se ve skutečnosti jedná, nebyli nijak naštvaní. Naopak byli rádi, že je holčička v bezpečí,“ dodává ředitel Schinko.

Nejeden z nás to totiž v dětství zažil. A možná si ještě pamatuje svou úzkost a bezradnost. Povědomí o propracovaných technologiích i solidaritě veřejnosti uklidní v kritickou chvíli spíše rodiče než ztracené dítě. Avšak rodič, který v daný okamžik nepanikaří a ví si rady, bude nakonec i pro své dítě velkou výhrou.