Vydání: 2018/25 V kroji za svatým Antonínem, 19.6.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Pravidelný nákup v supermarketu je běžnou rodinnou událostí. Ale i ten dobře slouží jako příklad hospodaření. Pokud dětem kážeme o šetření, a pak nakupujeme hlava nehlava a neodoláme slevám, budou naše rady nesrozumitelné. Právě rozmysl a nákupní seznam vytvořený předem učí rozvaze i naše dítě a podporuje vůdčí roli rozumu nad nekoordinovanými emocemi.
Naše leckdy nahodilé nákupy, kdy neodoláme momentální chuti či zapomětlivě nakupujeme to, co doma už máme, přinášejí nevhodné návyky a činí z obchodu centrum zábavy. „Dítě se pak naučí chaotickému uspokojování nápadů, impulzivnímu jednání, chová se podle vzorce: Co mě napadne, to udělám,“ vysvětluje psycholožka Irena Lesová.
Obchodní centra, cíleně stavěná jako paláce spotřeby, lákají děti na ledasco. Mnohý rodič neodolá a dětem „dopřeje“, i když původně nechtěl. Včasné zastavení se před vábivým zbožím a zapojení rozumu se ale vyplácí ze všeho nejvíc. „Co je lákavé, je vždy manipulace,“ varuje psycholožka Lesová. Podle ní můžeme dětem vysvětlit třeba na příkladu velmi levných jahod, umístěných na čelním místě v řadě zboží, podstatu takové manipulativní nabídky. Zboží můžeme prozkoumat, všímat si jeho umístění, objevit už vadné, ale dovedně skryté kusy, porovnat ceny apod.
Naším úkolem je dítě varovat před manipulací a podvody, ne jim slepě podléhat. Častou nabídkou obchodních řetězců je také možnost sbírání bodů za nákup, které pak vymění za hračky či spotřební zboží. Podle psycholožky Lesové můžeme i tady poukázat na princip „nakupuj více“ a s dětmi si povídat o našich základních potřebách, o předmětech nutných a zbytečných.
Čarovný kousek plastu
V souladu s dnešním pokrokem mnohý rodič u pokladny zaplatí kreditní kartou. Ta se nezkušeným dětem může jevit jako mávnutí čarovného proutku a výměna zboží za určitý obnos je pro ně pak jen obtížně představitelná. Takové nakupování přijde potom pěkně draho: odměnou je pramalá zkušenost dětí se směnným obchodem, na kterou v budoucnu doplatí právě ti, kterým chceme teď tak mnoho dopřát.
„Hospodařím jen s tím, co mám v ruce,“ říká specialista na IT technologie a otec dvou malých školáků Tomáš Petřina. Navzdory rychlému vývoji internetových plateb učí své děti ještě tradičnímu nakládání s penězi. „Nikdy neplatíme v obchodech kartou. Moc dobře totiž vím, že pak nakoupíme víc, než nám týdenní rozpočet dovolí, a lehce se nechám zlákat a přemluvit k nějakému nesmyslnému nákupu,“ dodává Petřina.
Schopnost umět ovládnout sebe sama a odložit svou touhu na pozdější dobu je tou největší cenností, kterou můžeme svým dětem dopřát. Můžeme je také vést k moudrým investicím. Ostatně v Písmu najdeme mnoho odkazů k dobrému zúročení hřiven.
Jedná se vlastně o příjemnou hru – učit děti peníze opatrovat či směnit, zdravě riskovat, zkoumat sebe sama. Odhalovat, co vlastně k životu potřebujeme a co ne. Hrajeme zde o vnitřní, křehkou svobodu, kdy opatrujeme nám svěřené hřivny proti „akcím“ a „slevám“. Nenechme si je vzít – odmítnutí je zdarma!