- Katolický týdeník

Když Ježíš z Nazareta na závěr horského kázání mluví o rozvážném muži, který postavil svůj dům na skále, a jeho dům tak nepadl, třebaže se o něj opřela vichřice, nelze nepomyslet i na Komenského. Ten musel čelit mnohému utrpení, a to jak ve své rodině, tak jako představitel ohrožené a rozptýlené Jednoty bratrské či jako moravský patriot, který musel opustit svou zem. Bylo by snadné si představit, že takovými ranami zkoušený muž ztratí chuť k tvůrčímu životu, rezignuje, že ho to zlomí.
Komenský skutečně byl tím vším skrz naskrz zasažen, ale jako křesťan hledal odpovědi, doloval v hlubinách víry a zápasil o naději. A posléze nejenže nerezignoval, ale uprostřed útrap třicetileté války píše učebnice pro mládež, aby tak připravoval lepší budoucnost pro svůj národ, až se zase jeho vypovězená část bude moci vrátit. Nakonec jeho dílo vyvrcholí nárysem Obecné porady o nápravě věcí lidských, kde načrtává všeobsáhlou reformu celé tehdejší civilizace. Ani v pozdějším věku však nebyl ušetřen nejrůznějších turbulencí, s nimiž se musel vyrovnávat. Kde k tomu bral sílu, nejlépe napoví jeho zasazení do Jednoty bratrské (do níž patřil od narození do smrti), náboženské pospolitosti založené o dvě století dříve žáky a posluchači Jana Rokycany a Petra Chelčického, pospolitosti, která se snažila o radikální následování právě v duchu Ježíšova horského kázání.
Na bratrské škole v Přerově
Jan od dětství vyrůstal ve víře a podle pravidel (řádů) Jednoty bratrské v Uherském Brodě, kde byl jeho otec váženým měšťanem. Když se později ohlížel zpět na své dětství a mládí, napsal: . První rána však přišla záhy. Když mu bylo dvanáct let, zemřeli mu oba rodiče. Žil pak u tety v nedaleké Strážnici, kde rovněž kvetl jeden z předních sborů Jednoty. Chlapec se ještě nestačil vzpamatovat ze ztráty rodičů, když běsi zaútočili znovu. Na jihovýchodní Moravu vtrhla uherská vojska Štěpána Bočkaje, který se postavil do čela odboje proti císaři Rudolfu II. a chtěl za sebou strhnout i Moravu, především protestanty. Výsledkem bylo jen zpustošení kraje. Mladík Jan tehdy přišel o značnou část svého jmění, dům a dvůr po otci lehl popelem, Strážnice byla vypálena. Až v šestnácti letech se Komenský objevuje na bratrské škole v Přerově, kde se snaží dohnat, co nikoli svou vinou zanedbal. A protože pílí zřejmě zaujal své učitele, nabídl mu Karel Starší ze Žerotína, bratrský šlechtic, který byl v té době i moravským zemským hejtmanem, stipendium na kalvínské akademii v Herbornu a pak na univerzitě v Heidelbergu.
Velký vliv na Jana Amose (druhé jméno dostal v Přerově jako kandidát bratrského kněžství) měl zejména herbornský učitel Jindřich Alsted s širokým didaktickým a encyklopedickým zájmem. Heidelberg pro Jana měl vedle studia ještě další význam. Jednak odtud poprvé navštívil Amsterdam a jednak nejspíš přišel do užšího styku s falckou kalvinistickou vrchností. Právě odsud totiž pocházel Fridrich Falcký, zeť anglického krále Jakuba I., který byl zanedlouho korunován odbojnými českými stavy za vzdoro-panovníka a neblaze proslul jako „zimní král“. Toto propojení by i vysvětlilo, proč se už tak záhy po Bílé hoře musel Komenský skrývat.