- Katolický týdeník

První máj - svátek práce - se slaví už více než sto let, a přes všechny sporné periody a zneužití zůstává u nás státním svátkem. Roku 1890 uvítal jeho slavení Jan Neruda ve známém fejetonu v Národních listech. Méně známé je, že už sedm let předtím se v Boru u Tachova sešli křesťanští sociální myslitelé z Rakouska a Německa, aby sepsali Borské teze k dělnické otázce své doby. Tyto teze iniciovaly vydání prvního papežského sociálního listu Rerum novarum (1891). „Dělnický papež“ Lev XIII. se v něm zastal chudých, hovořil do svědomí podnikatelů a současně varoval před svody marxistického socialismu.

***

Oba totalitní režimy 20. století - hnědý i rudý - měly mj. společné i to, že úspěšně vymýtily nezaměstnanost. I dnes je u nás ještě dost lidí, kteří říkají - navzdory všemu, co zažili - že za komunistů byla alespoň práce. Ale zapomínají, že nesoulad mezi nabídkou práce a skutečnou poptávkou po ní existoval i v reálném socialismu. Nezaměstnanost byla tehdy ovšem skrytá (podobně jako cenový růst) a projevovala se ve formě přezaměstnanosti. Jíst mohli i ti, kdo toho moc nenapracovali a podle dobového vtipu „nehledali práci, ale zaměstnání“. Dědictví obou totalit si ještě dnes mnozí z nás v sobě nesou v podobě pokleslé pracovní morálky, nevalné kultury práce a přesvědčení o hodnotě falešných životních jistot.
Otázka zní: Co platí dnes, v nových podmínkách? Je nezaměstnanost nevyhnutelnou daní za znovunabyté svobody - včetně svobody podnikání a „práva nepracovat“? Nebo existuje nějaký recept na sloučení svobody s právem na práci?
Smiřovat se s jakkoliv vysokou a strukturovanou nezaměstnaností jako „nutným zlem“ je společensky nebezpečné. Duch vzpoury nezmizel z povrchu zemského a v celém regionu východní a jižní Evropy je schopen přivést na svět znovu duchy horší, než je sám, a způsobit konce horší začátku - třeba proto, že lidé propadají zoufalství bez naděje na nalezení práce. Na druhé straně je však dobré si uvědomit i to, že přiměřená míra nesouladu mezi nabídkou práce a nabídkou pracovních příležitostí je sice nevítanou, avšak organickou součástí systému tržního hospodářství a bylo by pošetilé strkat před touto skutečností hlavu do písku.

***

Bylo by tedy hrubě nespravedlivé domnívat se, že drtivá většina nezaměstnaných nemá práci jen proto, že pracovat nechce. Co však je potřebné měnit v našich vlastních postojích, je vědomí toho, že příležitost k práci není samozřejmostí. Je-li práce dar, pak je namístě i pocit vděčnosti za možnost pracovat, věrné a poctivé plnění pracovních povinností. Potřebujeme také lépe chápat, že i práce, která zcela neodpovídá naší kvalifikaci, zkušenostem a představám, by měla být s pokorou přijímána jako příležitost k překonání obtížného období, jako šance na získání nových návyků, zručností a zkušeností, které se nám mohou někdy v budoucnu hodit, a jako období umožňující zapracovat na sobě a následně si najít zaměstnání, kde naše hřivny budou lépe využity. I v České republice lze najít okresy a regiony, v nichž je dlouhodobě nízká nezaměstnanost právě díky ochotě lidí pracovat i při skromných platových podmínkách a na místech, která jsou reálně k dispozici.

***

Dnešní svět od každého z nás vyžaduje ochotu rychle se učit nové věci, být přizpůsobivý, hledat samostatně perspektivní zaměstnání odpovídající osobnímu profilu. Jsou obory, podniky, a dokonce profese, které v hospodářské soutěži neobstojí, zanikají, a vzniká tím potřeba rychlé rekvalifikace, přeškolení, zapracování. Doba si žádá aktivního přístupu vůči zaměstnání především ze strany zaměstnance.
Je-li dobré a záslužné práci mít, je ještě záslužnější pracovní příležitosti vytvářet i pro jiné. Podnikatelé, zaměstnavatelé a manažeři jsou v moderní společnosti váženou vrstvou mimo jiné právě proto, že mají dar práci pro jiné tvůrčím způsobem vyhledávat a zajišťovat. To, že jejich podniky nesmějí upadnout do ztráty a platební neschopnosti, je někdy velice obtížný úkol. Úkol, který navíc nikdy nekončí. To, že podnik vydělává a podnikatel bohatne, může vést k růstu společenské prestiže, a na druhé straně třeba i k závisti. Ale teprve podnikatel, který podniká zákonným způsobem a jedná slušně se svými zaměstnanci, má ve své obci nárok na pravou vážnost a úctu.
Veřejná autorita, jíž je stát a politická moc vůbec, má oprávnění ke své existenci jen přispívá-li ke společném dobru země a dnes i celých regionů, kontinentů, ba globální ekonomiky. Jestliže je dostatek pracovních příležitost jedním - a to velice důležitým - poznávacím znakem společného dobra v každé zemi, plyne z toho, že se politici, vlády ani moc zákonodárná nemohou vyvázat ze závazku přispívat k aktivní politice zaměstnanosti.
Cesty a způsoby jak zlepšit situaci na trhu práce překračují kompetence katolické sociální nauky a církvi nepřísluší vměšovat se do konkurence stranických programů v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. Věřící a všechny lidi dobré vůle angažované v politice, státní a veřejné správě však vyzýváme - každého na základě vlastních životních zkušeností a svědomí - k hledání a tvůrčí práci pro omezení nezaměstnanosti. „Láska je vynalézavá“ - říká apoštol Pavel, a pokud nám skutečně záleží na lidech, pak nás společenské zlo nezaměstnanosti nesmí nechávat lhostejnými.

***

Přes veškerou snahu všech zúčastněných se může stát, že na některé z našich spoluobčanů dolehne břemeno nezaměstnanosti. První sociální sítí i „trampolínou“ jim mají být ti nejbližší, manžel, manželka, děti, rodiče, sourozenci, širší rodina. Člověk postižený nezaměstnaností však potřebuje zažít a pocítit podporu a solidaritu také se strany obce, komunity, farnosti, kde žije. Ztráta smyslu života je frustrující a ponižující, nezájem okolí zraňuje. Podaná ruka k pomoci, dokonce i ucho otevřené k naslouchání jsou v takové situaci k nezaplacení!
Říká se, že sdílená radost je dvojnásobná radost, platí však také, že starost, o níž se máme s kým podělit, je poloviční starostí. Ztracené štěstí a otřesený smysl života můžeme nakonec najít tam, kde bychom ho vůbec nehledali: v dobrovolné práci pro druhé. Někdy - jako nezasloužený dar - se tato naše dobrá vůle a starost o druhé může ukázat i jako cesta ke znovunalezení práce - zdroje obživy.