- Katolický týdeník

MUDr. Eva Meluzínová
Již 25 let pracuje v pražské fakultní nemocnici Motol. Od jeho počátku v roce 1999 stojí v čele oddělení zabývajícího se roztroušenou sklerózou.

Je pravda, že je roztroušená skleróza nemoc, která postupuje velmi progresivně a rychle?
Choroba může běžet mnoho let bez výraznějších příznaků, záleží na tom, jak je aktivní autoimunitní proces v těle, případně jaká léčba je použita. Pokud se nedaří stávajícími dostupnými léčebnými prostředky chorobu ovlivnit, může po určité době přejít do takzvaného sekundárně progresivního stadia. V jeho pozdnější fázi již nedochází k vzplanutí nemoci a poté k údobí klidu, tady už zaznamenáváme trvalé zhoršování příznaků. Toto údobí je zapotřebí všemi dostupnými léčebnými prostředky co nejvíce oddálit nebo úplně zabránit jeho vzniku. V časném stadiu choroby máme naštěstí k dispozici účinné, byť velice nákladné, injekční léky, kterými jsou interferony beta a glatirameracetát. Tato léčba je indikována u pacientů s vysoce aktivní chorobou – tam, kde nejsou účinné běžně dostupné léky perorální. Cena této léčby dělá měsíčně v průměru 25–30 tisíc korun, ale je naštěstí plně hrazena zdravotními pojišťovnami. Takový pacient musí být pravidelně sledován v centrech pro léčbu roztroušené sklerózy, kterých je v republice celkem 14.

Přibývá pacientů s roztroušenou sklerózou?
Přibývá. Díky magnetické rezonanci jsme schopni tuto chorobu rychleji diagnostikovat. Dříve se některé příznaky, například slabost či brnění končetin, sváděly třeba na problémy od páteře. Dnes pomocí magnetické rezonance rozpoznáme, že se jedná o probíhající zánět míchy. Roztroušené sklerózy ale přibývá i bez ohledu na modernější diagnostiku. Je to choroba, která se vyskytuje zejména v severním mírném pásmu, v Evropě nejčastěji od jižního Švédska po střední Itálii. Postihuje i Spojené státy a na jižní polokouli Austrálii a Nový Zéland. Na vzniku této choroby se podílí pravděpodobně více genů, ale zároveň je zde ne úplně jasný zevní činitel, který nemoc spustí. Může to být negativní vliv zevního prostředí, dále některé infekce – uvažuje se o infekční mononukleóze, herpetických virech či borelióze.

Musí se nemocní lidé speciálně stravovat?
Je nutné dodržovat správnou životosprávu, například z kuřáka se musí stát nekuřák. Je vhodný dostatek tělesného pohybu a fyzická aktivita. Pacient by měl dbát na svou celkovou kondici a vylepšovat ji. Životospráva hraje skutečně podstatnou roli. Třeba na Islandu je tahle choroba poměrně častá, ale většinou probíhá daleko klidněji než jinde v Evropě. Vysvětluje se to dostatkem protizánětlivě působícího vitamínu D, který Islanďané přijímají v mořských rybách. Kromě dostatku vitamínů je důležitý dostatek vápníku, protože většina pacientů je léčena medikamenty, k jejichž vedlejším nežádoucím účinkům patří řídnutí kostí. Na druhé straně není vhodná třeba sauna, protože obecně platí, že teplo aktivuje zánět. Také je třeba být opatrný s očkováním a poradit se nejdříve s ošetřujícím neurologem.

Existuje nějaká prevence?
Prevence možná není. Pokud ale zahájíme léčbu včas, měl by být pacient stabilizován a neinvalidizován. V našem centru sledujeme pacienty, kteří jsou normálně zařazeni do pracovního procesu a zastávají náročné funkce. Dnes je možné s touto chorobou, pokud je stabilizovaná, i otěhotnět a porodit zdravé dítě.