Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Ráj bez lidí na Tachovsku

20. 2. 2007

Tisk

Vydání: 2007/8 Půst jako přežitý požadavek?, 20.2.2007, Autor: Ludmila Křivancová

Příloha: Doma

Potřebujete si odpočinout od lidí? Přemýšlíte, kam na chvíli prchnout z města? Rádi si „dáváte do těla“? Milujete vodu? Pokud jste alespoň na dvě z těchto otázek odpověděli kladně, mám právě pro vás tip na výlet.
Na Tachovsku, které je nejméně osídlenou oblastí České republiky, se nachází kouzelný přírodní park Kosí potok.
V parku je naučná stezka dlouhá osm kilometrů, obnovená v roce 2002, na které se dozvíme o chráněných živočiších, rostlinách, lesním hospodářství i myslivosti. Na panelech se můžeme dočíst také o lidské činnosti – mlýnech a papírnách. Kosí potok je zvláštní tím, že jeho tok není regulován a vytváří tzv. jesepy (Co to je?). Brzy na jaře se dá Kosí potok zdolat i na loďce, přírodním parkem je možné projet na kole.
Doprava do tohoto krásného koutu naší vlasti je poněkud složitější. Zřejmě budete muset vzít auto a pak se k němu vlakem vrátit. Naše putování začneme ve Svojšíně a po červené značce se vydáme podél Mže. Moc turistů nepotkáte, možná z nějakého okénka vykoukne chatař a bude si vás nedůvěřivě prohlížet. Na rozcestí opustíte červenou a pustíte se po zelené údolím Kosího potoka. Upozorňuji, že je třeba mít s sebou zásobu jídla i pití, neboť se jedná o kraje pusté, kde není žádný obchod ani kiosek.
Tachovsko je totiž krajem vhodným k rozjímání, romantickým toulkám i dlouhým túrám krajinou, jak píše ve svém průvodci Zdeněk Procházka. Procházíme místy, kde dříve stávaly menší i větší obce. Míjíme zříceniny bývalých mlýnů, na melancholiky může padnout chmura. Doporučuji tudíž vyjít na tuto cestu i vzhledem k délce trasy za slunečného počasí. Stezku totiž nejde zkrátit. Maximálně můžete na rozcestí s modrou odbočit přes Kříženec a dojít do Plané. Kdo si ale věří a pěších 30 kilometrů zvládne, neopouští zelenou a vejde do Michalových Hor – vsi „na konci světa“. Dnes je to osada chalupářská, ale v roce 1850 měla téměř 1000 obyvatel! Na vršku stojí raně barokní kostel sv. archanděla Michaela. Při troše štěstí bude mít otevřeno hospůdka při silnici. Komu stačí voda, může se osvěžit u chutné kyselky zvané Čiperka. I když je trasa dosti dlouhá, je opravdu nádherná. Až kručení v břiše nás vrátí zpátky mezi pozemšťany.
A ten jesep? Potok na jedné straně vymílá břeh a na druhé straně vznikají usazeniny a náplava – to je jesep.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou