Pozor: šikana hrozí i v době prázdnin

Na konci školního roku bývá vše rozvolněné, děti jako by byly puštěné ze řetězu, mají chuť si vyzkoušet něco nového. Tato obecně známá slova už nechávají mnoho rodičů v poměrném klidu. Když je ovšem vysloví psycholog Ladislav Csémy z Psychologického centra Praha, je třeba zpozornět. Tím „novým“ jsou totiž myšleny drogy, případně alkohol. „Problematiku alkoholu považuji za stejně důležitou jak drogy,“ podotýká L. Csémy. Psycholog upozorňuje na tendenci začleňování do nevhodných part, které mladého člověka k problematickému chování někdy přímo vedou. „V době prázdnin jsou tyto možnosti ještě dostupnější, jsou širší i kontakty žáků a studentů se staršími lidmi,“ vysvětluje rizika Ladislav Csémy. Dalším neblahým faktorem, s nímž jsou děti, rodiče i pedagogové konfrontováni, je šikana. Ta bývá primárně spojována se školní docházkou. Jak ale upozorňuje Michal Kolář ze Společenství proti šikaně, dochází k ní i během prázdnin. Třeba na táborech. „Když někdo prodělá šikanu, bývá zvýšeně zranitelný. A obětí nemusí být brýlatý, zrzavý a neohrabaný jedinec, obětí šikany může být úplně každý,“ vysvětluje. Na Michala Koláře se obracejí třeba i vedoucí z junáka – i na jejich táborech občas dochází k šikaně. Za pozitivní přitom Kolář pokládá fakt, že vedoucí berou tento fakt vážně. Vybavuje si případ, kdy prvňáčka na táboře dva kluci polévali vodou a bili do hlavy. Další dva kluci se na to koukali. Když byla šikana zjištěna, otec prvňáčka se zhroutil. Z tábora byli vyloučeni všichni čtyři kluci. Dospělí se zvlášť zlobili na ty dva, kteří nezasáhli. „Tlaky v uzavřené skupině jsou velmi silné. Jak běžet přes celý tábor za vedoucím s tím, že se dítěti něco nelíbí? To je pro něj nesmírně těžké, i když s něčím nesouhlasí a má morální zázemí z rodiny,“ říká M. Kolář. Jaký je výskyt šikany? Její podstatnou vlastností je skrytost a nepřístupnost, všichni účastníci brání jejímu odhalení, vysvětluje Michal Kolář. Terčem šikany je podle jeho informací asi 40 % dětí – do toho je ovšem zahrnuta i šikana v počátečních stadiích. „Šikana je těžká porucha vztahů ve skupině, nejlepší prevence budování kamarádských a otevřených vztahů,“ říká. Šikana zasahuje všechny členy skupiny, kde k ní dochází. „Je to šrapnel, jehož střepiny létají hodně daleko,“ uvádí Kolář. Šikana často zasahuje rodinu, která si vyčítá selhání. Dopadá i na mlčící většinu. U brutálních šikan dochází dokonce k projevům podobným syndromům z vyhlazovacích táborů. „Člověk není figurka Rambo. Jsme křehcí a zranitelní, hroutíme se,“ je si vědom Michal Kolář. Za hrčivé přitom můžeme označit číslo, které uvádí, že 60 % agresorů, kteří v mládí šikanovali, spáchalo později nějaký trestný čin. Úplně zabránit šikaně nelze, říká Kolář. To ale neznamená, že se proti ní nedá bojovat a alespoň ji omezovat.