Vydání: 2019/22 Páteční večer patřil Noci kostelů, 28.5.2019

Příloha: Perspektivy 22

Josef Štemberka se narodil 2. února 1869 v malém podkrkonošském městečku Pecka do chudé a velmi početné tkalcovské rodiny Jana a Marie Štemberkových. Byl pokřtěn v místním kostele sv. Bartoloměje a v šesti letech začal navštěvovat obecní školu. Pan učitel i farář si brzy všimli, že chlapec je velmi bystrý, vnímavý a stejně jako jeho o dva roky staršího bratra Jindřicha jej doporučili k dalšímu studiu. Po poskytnutí stipendia mu byla dána možnost studovat na gymnáziu v Jičíně, kde dosahoval skvělých studijních výsledků.
Již v jedenácti letech, když mu zemřela maminka, se rozhodl stát se knězem a zasvětit se službou Bohu. Po maturitní zkoušce tedy vstoupil do biskupského kněžského semináře v Hradci Králové a po úspěšném studiu byl v červenci 1894 tehdejším královéhradeckým biskupem Edvardem Brynychem vysvěcen na kněze. Kristu se zasvětila i jedna z jeho sester, Marie, která vstoupila do Kongregace Školských sester sv. Františka. Jeho bratr Jindřich šel po gymnáziu v Jičíně studovat práva a později se stal známým vlastencem, spisovatelem a politikem, působícím i v českém zemském sněmu.
Vášnivý včelař
Brzy po vysvěcení je Josef Štemberka coby kaplan poslán biskupem do Čestína nedaleko Uhlířských Janovic, kde si svou skromností i pochopením pro chudé a potřebné získal srdce svých farníků. Po pěti letech služby byl přeložen a jmenován administrátorem ve Stašově u Poličky. Součástí farnosti byly i minerální lázně a poutní místo s kaplí Panny Marie Sněžné, kde pravidelně organizoval pro poutníky mše svaté. Ve Stašově se také začal intenzivně věnovat svému celoživotnímu koníčku – včelařství a zahradničení. Byl známý tím, že chudým dětem vždy ze své zahrady rozdával ovoce a do školy jim nosil chléb s medem. Působil zde až do roku 1906, kdy byl poslán do pražské arcidiecéze a jmenován farářem v Kolči u Kladna. Ale již po třech letech byl pražským arcibiskupem Lvem Skrbenským povolán do nedalekých Lidic.
Dobrý pastýř
V Lidicích žilo téměř pět stovek obyvatel, z čehož bylo 414 katolíků. Obec žila čilým kulturním životem a fungovalo zde několik spolků, do jejichž činnosti se P. Štemberka velmi rád zapojil. Ihned po příchodu se také pustil do oprav fary a místního kostela sv. Martina. Postupně si získal přízeň farníků svou vrozenou skromností a laskavostí.
Vedle kněžské služby a vedení farnosti vyučoval také náboženství v místní škole, kam docházely děti i ze sousední Hřebče a Makotřas. Po opravách kostela a fary začal zvelebovat farní zahradu, kterou osázel ovocnými stromy a keři. Rozkvět obce zastavila válka, během níž P. Štemberka pomáhal chudým a všem potřebným. Sám žil velmi střídmě až asketicky.