- Katolický týdeník

„Veronika byla mladá, asi devatenáctiletá Romečka, vyučená prodavačka potravin, která hledala zaměstnání. S tím jsem jí pomohla, od zaměstnavatelky jsem vyzvedla doklady na vstupní lékařskou prohlídku a Veroniku tam poslala. Ona tam ovšem nešla. Po nějakém čase jsem ji potkala a ptala se jí, jestli by nebylo lepší pracovat. Byla by mezi lidmi, měla by peníze, za které by si mohla něco koupit… Dívka však odpověděla, že musí pomáhat matce. Přesto se jí náš rozhovor zřejmě nějak dotkl a asi si uvědomila, co způsobila. Takže šla zpátky za zaměstnavatelkou a poprosila ji, jestli by jí nedala ještě jednu šanci. Ta jí vyhověla. Když jsem se tam pak byla podívat, vše bylo v pořádku, Veronika pracovala a byli s ní spokojeni. Kdykoli si na to vzpomenu, vstoupí mi slzy do očí a jsem ráda, že jsem té mladé dívce pomohla.“ To je jeden z příběhů, se kterými se setkala Magdaléna Mandatová, pracovní konzultantka Střediska pro etnické menšiny, jež funguje při Charitě Olomouc.
Středisko provozuje tři projekty: stacionář Khamoro, poradnu a podporované zaměstnávání Romů. S posledně jmenovaným projektem se začalo v září roku 2005. Pracovníci střediska se především snaží naučit lidi komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, napsat vlastní životopis a celkově zvýšit jejich sebevědomí. Většina klientů je ve středním věku a má jen základní vzdělání. A bývají to především ženy. Jak řekla vedoucí projektu Jana Březinová, nabídky zaměstnání dostávají z úřadu práce a vyhledávají je v inzertních rubrikách novin. Během tříměsíční zkušební doby jsou jak s klientem, tak se zaměstnavatelem stále v kontaktu. „Většinou se lidé osvědčí, v zaměstnání zůstanou a firmy jsou s nimi spokojeny. Pak sem přijdou a poděkují. Často pomůžeme přímo sehnat zaměstnání, někdy třeba klientovi seženeme další kontakty, kde může hledat pomoc,“ říká J. Březinová. Podle jejího mínění má tato práce mnoho výhod: je různorodá, pracovníci přijdou do styku s mnoha lidmi a výsledkem je konkrétní pomoc člověku. Od září 2005 do července 2006 bylo navázáno 115 kontaktů, uzavřeno 36 pracovních smluv.
Poradna je určena lidem sociálně vyloučeným, kteří mají problémy s bydlením, s exekučními příkazy apod. Pomáhají zde dva dobrovolní právníci a funguje spolupráce s Právnickou fakultou UP.
Projekt stacionář Khamoro využívají děti. Pro předškoláky je tady školka, která pomáhá dětem připravit se na vstup do 1. třídy. „Děti zde malují, hrají hry, chodí na vycházky. Pro některé z nich byly tužka, papír nebo nůžky novinkou, musely se učit všechno úplně od začátku. Ale děti jsou pak ve škole vcelku úspěšné. Problémem je, že se rodiny často stěhují a s dětmi pak už nikdo nepokračuje,“ vysvětluje Jana Březinová.
Starší děti navštěvují komunitní centrum. To se jim snaží nabízet smysluplné využití volného času. Součástí programu centra jsou také dva typy doučování, které mají dětem pomáhat při zvládání učiva. Doučování probíhá buď hromadně v klubovně centra, nebo individuálně v rodinách.
Během hromadného doučování si děti píší úkoly a výchovný pracovník Charity nebo dobrovolník se je snaží motivovat k přípravě do školy. „Průměrně doučování využívá šest dětí každý den. Výsledky nesledujeme, protože účast není pravidelná a za rok se nám zde vystřídá velké množství dětí,“ uvedl Lukáš Hausner, koordinátor centra. Lepší výsledky má podle jeho mínění doučování individuální. To probíhá formou jeden dobrovolník – většinou vysokoškolský student – s jedním dítětem. „Student dítěti pomáhá v jeho domácím prostředí, takže dobře funguje i spolupráce s rodinou. Proto jsou v tomto případě zlepšení mnohem patrnější,“ dodává Lukáš Hausner.
–jej–