- Katolický týdeník

Pokud píší či hovoří vnější pozorovatelé katolické církve o tom, jak se katolíci vypořádávají s problémy, které před ně současný život klade, nejčastěji používají fráze typu „zametají se pod koberec“. Sami katolíci to třeba takhle nevyjadřují, ale o tom, jak skutečná řešení vypadají, toho vědí většinou také málo. Ti i oni by byli jistě velmi překvapeni následujícím shrnutím:
Řada laiků usiluje o otevřenost, důvěru a život společenství ve farnosti. Mezi farníky se však najdou i pasivní nebo naopak destruktivní typy. Překážky vytváření skutečných farních společenství ze strany laiků spočívají:
* v pasivitě velké části laiků
* v neschopnosti respektovat odlišnost druhých a dokázat ji pozitivně využít ke společnému dílu
* v udržování dávno nefunkčního modelu, v němž je farář považován za rozhodující autoritu ve všem, co se týká života farnosti – od stavebních prací přes hudební vystoupení až k organizování akcí pro mládež a rady manželům. Veškerá společná činnost (laiků i duchovních) má však dva nutné předpoklady: jednak ochotu laiků vystoupit z pasivity a odstupu a převzít aktivně spoluodpovědnost, na druhé straně pak ochotu kněží zvát laiky ke spoluzodpovědnosti, vzájemně komunikovat a spolupracovat. Pravdivý pohled nemůže opominout, že v naší církvi problém v komunikaci a spolupráci duchovních s laiky často skutečně existuje. Bylo by ostatně s podivem, kdyby po desetiletích záměrného maření takové spolupráce nedošlo na obou stranách k vytvoření nežádoucího modelu. Jde o nalezení nového místa laiků i duchovních jak v církvi, tak ve společnosti, a získání pochopení pro toto hledání. Přitom se nejedná o jedno rozhodnutí, ale o dlouhodobý živý proces. Je třeba analyzovat situaci a postupně usilovat o změny.
Tohle přece není řeč „zametání problémů pod koberec“. A možná ještě větší překvapení by vzbudilo zjištění, že takhle nehovoří některý z pražských „liberálních“ kritiků církevního života, ale závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, dokument s církevním schválením, pro nějž hlasovalo všech čtrnáct biskupů přítomných na sněmu, potvrzený Svatým stolcem.
Je docela příznačné, že mnohem větší pozornost než tomuto strategickému dokumentu věnují jak vnější pozorovatelé a kritici, tak samotní katolíci tématům dílčím: ti „světští“ restitucím a samofinancování církve, ti „domácí“ rozšířené možnosti slavit bohoslužby podle tridentského mešního řádu. Přitom i těmto otázkám se dokument Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě věnuje, ale v patřičných souvislostech a s přiměřenou vahou. O to se podstatně jedná: v dnešní době nezvládnutelného přívalu informací jde víc než kdy jindy o porozumění celku, ve kterém teprve informace zprostředkovávají nějaké skutečné poznání.
A tak se v kapitolách Vnitřní život církve, Kněžství, jáhenství, zasvěcený život, Liturgie a svátostná pastorace, Pastorace, Jednotlivé oblasti kategoriální pastorace, Laici v současné české společnosti a Misijní poslání církve mohou čtenáři seznámit s tím, jak vypadá současný pohled české katolické církve na všechny podstatné oblasti života. Základem toho jsou přitom kromě Písma svatého, dokumentů Druhého vatikánského koncilu a následných papežů i poznatky speciálních věd – zejména psychologie, sociologie a ekonomiky. Dokument přitom neopomíjí žádnou z kontroverzních otázek dnešní křesťanské existence. – Jedná se o otázky, které jsou spojené s ochranou života, sexuálním životem, manželstvím a ztroskotáními, která je provázejí, nároky a potížemi rodinného života stejně jako života kněžského či zasvěceného. Dále pak otázky spojené s kolizí mezi současným převládajícím konzumním životním stylem a životním stylem křesťanským, možnostmi oslovit i dnešní českou společnost včetně podmínek, které to klade na naši pravdivost, odvahu i důvěru. Na rozdíl od běžného tónu, jímž někteří katolíci hovoří o naší současnosti, dokument místo naříkání střízlivě analyzuje fakta, ptá se po našem podílu na současném stavu a hledá, čím můžeme a máme přispět k jeho zlepšení.
Zvláštní pozornosti pak doporučuji část věnovanou laikům (je to víc než třetina dokumentu). V ní se jasně hovoří i o tom, jaká je politická odpovědnost každého z nás a co pro nás z toho plyne i pro konkrétní politické rozhodování. Co můžeme a máme činit jako zodpovědní uživatelé médií, jak pohlížet na „českou transformaci“ a kde je naše místo v ní, k čemu nás vyzývá nezaměstnanost nebo na co vlastně poukazuje současný drogový boom. Své pozvání k četbě tohoto dokumentu uzavírám jedním odstavcem z úvodu, který po mém soudu výstižně charakterizuje celkového ducha tohoto závažného příspěvku českých katolíků:
Přemýšlení církve o svém postavení ve světě a novém pochopení svého poslání ve prospěch člověka vytváří prostor pro hledání odvážné odpovědi na problémy moderního světa a ukončení neúčinného a nedospělého stahování se do ochranné ulity. Církev si totiž uvědomuje, že převládající orientace na své vnitřní problémy a zájmy vede nejen k opomíjení problémů celé společnosti, pro kterou bychom zde měli být, nýbrž také k zanedbávání samotného vztahu k Bohu. Církev chce proto usilovat o partnerský dialog a smíření se změněným světem při zachování pozornosti vůči „znamením času“, v nichž odhaluje skrytý plán Boží prozřetelnosti v současném vývoji lidského dění.