- Katolický týdeník

Blížící se Vánoce přiměly naše média pohlédnout aspoň na chvíli adventním směrem. Například víkendový magazín Práva požádal o interview biskupa Václava Malého. Tazatelka Dana Braunová se ho vyptávala s bezelstným zájmem. Byl to zdařilý rozhovor. Také se ptala: „Proč se církev prakticky nevyslovuje k tématům, která hýbou touto společností: od korupce přes zdravotnictví a školství až po palčivé sociální otázky? Proč nevíme, jaký postoj k nim církev zaujímá?“ – Otec biskup odpověděl na naivní otázku stručně a taktně. Uvedl příklady, k čemu církev zaujala stanoviska, a podotkl, že dostat je k veřejnosti není vůbec snadné.
Naivita otázky, zejména z úst žurnalistky, spočívá v tom, že žijeme v mediálním věku. Jsou to právě média, která se snaží obsadit všechny přístupové cesty k člověku. Daří se jim to natolik, že vytěsňují tu nejpřirozenější komunikaci tváří v tvář, neboť i jí vnucují svou vlastní agendu. Co se do ní nevejde, k tomu se musí dopracovat iniciativně každý sám. Proto je i hlas církve voláním na poušti. Příležitosti k jeho zaslechnutí však existují. Jednou z nich je Pozvání na cestu, sešitek (36 stran formátu A5), který „ve stručnosti upoutává na základní témata veřejného života a zve nejen k zamyšlení, ale i ke spolupráci,“ jak jej charakterizuje v úvodu předseda ČBK Mons. Jan Graubner. Třináct přístupně psaných kapitolek, pocházejících od devíti autorů, pojednává „o člověku, společnosti a smyslu života podle sociálního učení katolické církve“ (jak zní podtitul celého spisku). Je to orientační pomůcka i rukověť pro každého katolického (snad i nejen katolického) křesťana, který se od světa, v němž žije, neodvrací, neodsuzuje jej, ale má o něj starost.
Čtenáře, který není křesťanem, či dokonce nevěří v Boha, může leccos zarazit, třeba už nejzákladnější evangelijní poselství, že se Bůh, stvořitel všeho, co jest, stal člověkem. Nemusí rozumět formulaci, že nejhlubším zdrojem lásky je Duch Svatý, a asi pocítí nevoli, až bude číst, jak církev smýšlí o manželství. Přesto mu četba může být k užitku, protože se dozví odpověď na otázku, kterou paní Braunová položila biskupu Malému.
Věc má ale háček. Chtěl jsem vědět, kde si případní zájemci z řad čtenářů Perspektiv mohou spisek opatřit. Jeho spoluautoři mi neporadili. Pracovali ve svém volném čase bez nároku na honorář, problémy distribuce neřešili, nejsou na ni ostatně peníze. Centrum pro sociální otázky při ČBK publikaci distribuuje zdarma pro vnitřní potřebu nezcela přesně určeného okruhu aktivistů. Výtisky byly rozeslány veřejným knihovnám a text vyjde jako příloha v periodiku Acta curiae. Měl by tedy být k dispozici na každém římskokatolickém farním úřadě. Dostat publikaci k veřejnosti proto není vůbec snadné, jak pravil biskup Malý ve zmíněném interview. Omlouvám se paní Daně Braunové za tu „naivitu“. Opatřil jsem si ještě jeden výtisk a pošlu jí ho.