Kniha, kterou byste neměli přehlédnout

Každý, kdo se jen trochu zajímá o historii českého myšlení, ví, jak důležitou roli u nás sehrála těsně po válce trojice knih (Ch. Dawson: Pokrok a náboženství, E. Mounier: Místo pro člověka a J. Maritain: Křesťanský humanismus - vydáno v letech 1947-48), v nichž se nacházel velmi významný korektiv vůči záplavě materialisticko-marxistických děl, jimiž byla zaplavena československá kulturně společenská atmosféra v poválečných letech. Zejména Maritainova práce Křesťanský humanismus se stala knihou doslova kultovní, protože zde byl velmi precizně a podrobně analyzován komunismus jako totalitarismus, obdobný totalitarismu fašistickému.
Dosah těchto Maritainových myšlenek byl, zejména mezi studenty, značný, proto bylo jeho dílo přirozeně po únoru 1948 vyřazeno ze všech knihoven a marxistickou filozofií „očerněno“ jako projev nejzavilejšího katolického tmářství. Ani v období Pražského jara v roce 1968 nemohlo vyjít nic z Maritainova díla, považovaného stále za příliš podvratné. (Křesťanský humanismus vyšel pod původním názvem Integrální humanismus pouze v římské Křesťanské akademii v roce 1967.)
Ani po zhroucení komunistického režimu v listopadu 1989 nebyla věnována Maritainovu dílu patřičná pozornost; vyšlo pouze několik jeho menších prací. Proto jsem se rozhodl mimořádně upozornit naše čtenáře na monotematické číslo dominikánské revue Salve (2/2006), které je celé věnováno životu a dílu Jacquese Maritaina, jednoho z největších filozofů 20. století a muži, který na posledním koncilu přednesl poselství církve světu.
Maritainovské číslo revue Salve je koncipováno s ohledem na českého současného čtenáře, jehož znalosti o Maritainovi jsou velmi kusé. A tak zde nalezneme jak stručný autorův životopis, tak bibliografii jeho díla a několik přeložených ukázek z jeho - u nás méně známého - politologického odkazu. Zájem o Maritainovo dílo v meziválečném období se soustřeďoval především na jeho práce zabývající se kulturou a uměním. Vhledu do této tematiky je také věnována výborná analytická studie Kláry Jelínkové Umění ve filozofii J. Maritaina, z níž je patrná platnost Berďajevova výroku, že Maritain „byl první, kdo uvedl tomismus do kultury“. A nejen do kultury, dodávám já, on se zajímal o všechny jevy své doby, žil v ustavičném spojení s tím, co je nadčasové, stejně jako vnímal citlivě prostor každodennosti. Jednota velkého filozofa a hluboce věřícího křesťana v něm byla jedinečná, proto se jeho dílo rozšířilo do celého světa a mělo tak významný inspirační dopad. Velmi zasvěceně o tom hovoří i náš největší znalec díla tohoto myslitele filozof Karel Šprunk, který je též spoluzakladatelem a předsedou České společnosti J. Maritaina. Právě on připravuje do tisku překlad klasického Maritainova díla Člověk a stát, jímž budeme seznámeni i s autorovými názory politologickými.
Zájem dominikánů o odkaz tohoto francouzského filozofa je nejen návratem k tomistickým kořenům jejich teologické reflexe; je také velmi cenným a závažným přínosem pro celou českou kulturu, které moc a moc chybí právě tomášovský vztah k absolutnu a víra v sílu ducha, jenž vane, kam chce.