- Katolický týdeník

Tentokrát bych chtěl svůj sloupek pojmout poněkud netradičně a upozornit naše čtenáře na poslední číslo časopisu Box (1/2003), jenž se znovu objevuje po několikaleté odmlce.

Původně byl časopis Box jakýmsi časopiseckým orgánem významného moravského básníka Jiřího Kuběny a svou grafickou úpravou i obsahem představoval velmi exkluzivní revui. Nově vyšlý Box má skromnější podobu; vydává jej ve svém nakladatelství Vetus Via Jaroslav E. Frič, jenž je také spiritus agens nově vycházejícího časopisu, který v mnohém navazuje na předchozí ideovou orientaci kuběnovského Boxu.

Především byl a je tento časopis od počátku výrazně katolicky orientován, inspirován publikační činností staroříšského Dobrého díla Josefa Floriana i tradičním moravským katolictvím. To zůstává základní ideovou osnovou i nového Boxu; vedle statí R. Guardiniho, L. Bloye a J. Kuběny zde nalézáme úryvky z Kvítků svatého Františka z Assisi i obsáhlý rozhovor s J. E. Fričem, analyzujícím duchovní a náboženské kořeny básnické tvorby. Kromě obsáhlého oddílu březinovského, přinášejícího dosud netištěné vzpomínky Matěje Lukšů na Otokara Březinu, je jedním z centrálních témat časopisu anketa 'Co je spirituální poezie?'. Nad touto závažnou otázkou se pak zamýšlí řada básníků a literárních vědců nejrůznějšího zaměření.

Jaroslav E. Frič patřil v normalizačním dvacetiletí k výrazným postavám moravského disentu a měl velmi úzké vztahy zejména k jeho undergroundové větvi. A právě některým postavám z undergroundu (I. M. Jirous, M. Pinterová-Stárková, L. Krejcar) věnuje J. E. Frič pozornost a seznamuje čtenáře s jejich pohnutými životními osudy. V souvislosti s undergroundem jako 'bytostnou polohou duše' můžeme také objevit Friče-básníka a je to setkání s opravdu nevšední poezií. J. E. Frič, autor několika básnických sbírek, zde publikuje svou životně bilanční poému 'Jsi orkneyské víno', v níž na nás divišovsky chrlí v asociativním pásmu všechny své životní smutky, zklamání i naděje, tak jak zasáhly do jeho životního běhu. Je to silná a přesvědčivě autentická poezie hluboce věřícího člověka, vnímajícího život jako neustálý rozkmit mezi lidskou slabostí a Božím milosrdenstvím.

K časopisu je připojena tato poéma v podobě nahrávky na kompaktním disku, na němž Frič sám recituje Orkneyské víno do hudby svých přátel. A to jen umocňuje umělecký účinek poémy, protože zde mluví básník naléhavým hlasem, jako by se drsnými slovy modlil za svět i za sebe. Je to básnicky svrchovaný doklad o opravdovosti spirituálního prožitku v neobyčejně rozporuplných souřadnicích současného světa; už jen kvůli této Fričově poémě stojí za to věnovat pozornost novému Boxu.