- Katolický týdeník

Už je to dosti dávno, co jsem zde v souvislosti s vydáním básnického díla Rio Preisnera upozorňoval naše čtenáře také na jeho neobyčejně rozsáhlou filozofickou a literárněvědnou tvorbu, patřící k nejzávažnějším hodnotám soudobého českého myšlení. Před více než rokem vyšel první svazek Preisnerových filozofických a literárněvědných statí, ale teprve nyní, chce se říci konečně, vychází pod stejným názvem Když myslím na Evropu (Torst, Praha 2004) i svazek druhý, a tak máme před sebou vše nejpodstatnější z Preisnerova celoživotního filozofického a esejistického díla.
Rio Preisner (nar. 1925) je nesmírně všestrannou osobností; ještě před odchodem do ciziny (emigroval v roce 1968, od roku 1969 působil jako profesor germanistiky na Pennsylvánské univerzitě v USA) proslul jako vynikající překladatel z němčiny (H. Broch, F. Kafka, F. Werfel aj.) a teatrolog, jehož monografie o J. N. Nestroyovi je stále nepřekonaným dílem.
Teprve ale ve svobodném exilovém ovzduší se mohla plně rozvinout jeho osobitost konzervativního myslitele, analyzujícího společensko-kulturní atmosféru světa, který pohrdl transcendentními hodnotami. V rozsáhlé dvoudílné monografii Americana zkoumá myšlenkový a historický vývoj moderní Evropy a Ameriky a vnímá jej jako stálé odmítání metafyzicko-transcendentálních hodnot ve jménu nejrůznějších utopií. Pod tímto zorným úhlem také Preisner analyzoval v trilogii Až na konec Česka, Kritika totalitarismu a Česká existence základní rysy komunistické totality v české společnosti 20. století.
Vedle těchto obsáhlých monografických prací napsal Rio Preisner také značné množství studií a esejů, nyní shrnutých do dvou svazků pod názvem Když myslím na Evropu. Jejich tematický rozsah je fascinující a dokládá Preisnerovu až ohromující erudovanost; vedle zásadních germanistických studií (ve středu jeho zájmu se ocitá R. M. Rilke, H. Broch, F. Kafka aj.) je zde řada hlubokých filozofických analýz hegeliánsko-marxistických principů, závažné úvahy o Šaldově kritické metodě i obsáhlé literárně kritické glosy k moderní české literatuře (avantgarda třicátých let, J. Zahradníček, I. Diviš a další). Ve většině svých prací Preisner odhaluje nebezpečí subjektivního idealismu, jehož gnostické kořeny míří - podle jeho soudu - k různým utopickým projektům, jimiž usilovala a usiluje veškerá levicová modernost o zrušení absolutních norem, určujících řád světa i vesmíru.
Východiskem Preisnerových úvah je přesvědčení o hluboké hodnotové krizi západní civilizace, jež se ve 20. století odklonila od přirozeného, Bohem daného řádu. Preisner, konzervativec a hluboce věřící katolík, srovnává židovsko-křesťanské základy západní civilizace s různými dějinnými projekty a dospívá k jednoznačnému závěru: Krize západní civilizace má jediný kořen a tím je ztráta víry v základní křesťanské hodnoty. Svými názory a postoji ční Rio Preisner - konzistentní osobnost pekařovsko-šaldovského typu - jako osamělý balvan v mělkém řečišti české duchovní kultury. Jeho všudypřítomná touha po vertikále ční z tohoto řečiště jako memento veškeré naší přízemnosti a jednoznačné touhy po blahobytném přežívání. Preisnerovy texty nejsou rozhodně snadnou četbou, o to větší však mají inspirativní hodnotu a jejich přítomnost v české kulturně duchovní atmosféře představuje událost prvořadého významu.