Vydání: 2021/29 Velehradské oslavy pro oběti i hrdiny, 13.7.2021

Příloha: Perspektivy 29

 
Mnoho lidí dodnes těží ze změny, kterou před pěti sty prodělal sv. Ignác z Loyoly. Následkem zranění přehodnotil svůj život a spolu s několika druhy položil základ pozdějšího Tovaryšstva Ježíšova. Výročím této duchovní proměny zakladatele jezuitů odstartoval letos po celém světě Ignaciánský rok a mezi stěžejní cíle patří i rozvoj duchovního doprovázení. Co si pod tím představit? Podobně jako v psychoterapii existuje i u duchovního doprovázení více možných metod. Já ale zůstanu u té ignaciánské.
Začnu u jedné nedávné zkušenosti. Zhruba před měsícem jsem dostala pozvání individuálně doprovázet skupinku tří žen v rámci duchovních cvičení. To by nakonec nebylo nic až tak zvláštního, nebýt toho, že ony tři ženy byly z jihovýchodní Asie a misijně působily v Myanmaru (dříve zvaném Barma), který je zmítán vojenským převratem. Dvě z nich byly v době exercicií mimo jeho území a trpěly tím, že se nemohou vrátit zpět a jsou odtržené od svých blízkých a rodin. Třetí se nacházela v patrovém domě přímo v Rangúnu, v centru ozbrojených střetů. V té době měla odpojené všechny komunikační prostředky a jediné fungující spojení představovala wi-fi v sousedním bytě, kterou mohla dotyčná zachytit na chodbě domu. To ovšem samozřejmě znamenalo, že kvalita připojení byla velmi nízká a soukromí prakticky nulové. Já sama jsem přitom po celou dobu pandemie zápasila s tím, že komunikaci skrze počítačovou obrazovku vnímám jako výrazný handicap, a zdálo se mi, že se mi nedaří naladit se na doprovázení tak jako naživo.
Zkrátka, sešly se všechny možné obtíže, aby to v praxi vůbec nemohlo fungovat. Přesto pro mne byly tyto online exercicie lekcí, ve které mi Bůh znovu ukázal, že je to On, kdo je ten hlavní, a že Ho žádné lidské ani technické limity neomezí v tom, aby bohatě obdaroval všechny, kdo se s Ním opravdu chtějí setkat. A ačkoliv si Bůh každou z doprovázených žen vedl jinou cestou, pro všechny tři byly nakonec exercicie osobním setkáním s milujícím Bohem, které bylo posilou i pro můj duchovní život. Toto pojetí doprovázení představím nyní skrze odpovědi na nejčastější otázky, které v této oblasti slýchávám.
Co je duchovní doprovázení?
Můžeme říci, že duchovní doprovázení, či alespoň nějaká jeho forma, je staré jako náboženství a spiritualita samy. Už v Ježíšově době a v časech prvních křesťanů přicházeli lidé s potřebou mluvit o duchovních záležitostech a o tom, jak žít duchovní život. Tuto potřebu dále v historii naplňovali např. pouštní otcové a matky, řeholníci a kněží. Je ale pravda, že i pojetí duchovního doprovázení se vyvíjelo. Formu, o které mluvím, bych označila jako „společné kráčení za Bohem“. Je to pomoc, kterou poskytuje jeden křesťan druhému, aby mu pomohl růst v jeho vztahu s Bohem, vnímat, jak se Bůh projevuje v jeho životě. Důraz je kladen na duchovní zkušenost, na naše jedinečné prožívání vztahu s Bohem.
Komu je určeno?
Duchovní doprovázení je nabízeno všem věřícím či duchovně hledajícím, kteří mají zájem o rozvoj svého vnitřního života. Užitečné může být zejména v některých životních obdobích a situacích, třeba při hledání svého povolání, při touze jít v životě více „na hlubinu“, při potřebě dobrého nasměrování života atd.