- Katolický týdeník

Pražská hudební skupina C&K Vocal – to je doposud šestatřicetiletý příběh o umělecké poctivosti, překonávání nejrůznějších obtíží a o hodnotách, které se neztrácejí. V moderní české hudbě bychom jen stěží hledali interprety, mezi jejichž prověřenou kvalitou a mediální známostí zeje tak velká propast, jako v případě tohoto tělesa. Spojení převážně rockové hudby s básnickými texty a jedinečným vícehlasým zpěvem sice nenaplňuje vysílání rozhlasových a televizních stanic, zato však měrou vrchovatou duše těch, kteří si k tomuto souboru našli cestu.

Letos na jaře vydala skupina bilanční kompaktní dvojalbum s názvem Cesta svědomí. Zahrnuje tvorbu do roku 1989, jež je z podstatné části zachycena na albech Generace (1977), Balada o Zemi (1985) a Causa Krysař (1989). Tato tři stará „elpíčka“ se také stala základem celé kompilace, která ovšem obsahuje i písně vycházející poprvé. Nejdůležitější je ale skutečnost, že nejde o žádné archiválie, nýbrž o skladby nadčasové, mnohdy až překvapivě aktuální.

Nač upozornit z dvouapůlhodinové kolekce šestadvaceti skladeb, když každá z nich je svým způsobem pozoruhodná? Autorem hudby nejčastěji je zakládající člen C&K Vocalu Jiří Cerha, jenž se v říši tónů pohybuje s převahou silného a moudrého vládce. Kdo neslyšel jeho kompozici A co básník, patrně neuvěří, že by slavné verše Františka Halase bylo možné ještě více umocnit. Mimořádným opusem je však i dvaadvacetiminutové oratorium Cesta svědomí s textem Ladislava Kantora – druhého zakládajícího člena a do roku 1990 vůdčí osobnosti souboru. Kantorův rentgenový pohled a osobitý jazyk tvoří s Cerhovou hudbou úchvatný celek, po jehož vyslechnutí člověk potřebuje ještě pár minut „na vydýchání“. Na dvojalbu dále nalezneme upravené songy legendárního Flamenga či polské skupiny Anawa, skladby Oty Petřiny či Petra Skoumala a z řady skvělých zpěváků připomeňme Luboše Pospíšila, Jiřího „Šlupku“ Svěráka nebo Helenu Arnetovou.

Objevný byl pro mne téměř třicet let starý sleev-note (kvalitou rovný eseji) z pera již zesnulého Františka Horáčka, na který navazuje L. Kantor víceméně faktografickým textem o další existenci skupiny, v devadesátých letech spojené s divadlem Labyrint. – Zde Jiří Cerha nadále rozvíjel svůj dar zhudebňovat poezii, a vzniklo tak několik velice kvalitních projektů (např. Shakespearovy sonety, dadaističtí básníci, rocková opera o svatém Vojtěchovi atd.). Zatím poslední počin zaznamenaný na zvukových nosičích vycházel z básní Jacquese Préverta.

Při poslechu nově vydaných „zásadních“ skladeb C&K Vocalu si uvědomuji, že se mi přece jen stýská po Kantorových textech – přesažných jako u klasiků, ale vycházejících ze současnosti. A je mi také líto té dlouhé řady krásných písní, které kvůli nepřízni tehdejší doby nemohly vyjít, a šance, že by vyšly nyní, je kvůli nepřízni doby současné velmi malá. Ale co jednou C&K Vocal nahrál a nazpíval – to se neztratí. Věřme tomu a těšme se, co dalšího tato nanejvýš originální a přínosná formace pro své posluchače připraví.