Kniha Čo rozprávali proroci tehdy byla k dispozici pouze ve slovenském překladu. Splnění úkolu prý bude prověřeno přezkoušením. Sám jsem tehdy členem SSM nebyl, a tak přestože vyšetřování ukázalo, že studenty k nekalé činnosti „stahuje jejich spolužák Sláma“, Kosidowského jsem číst nemusel. Dnes si říkám, že ke své škodě. Během studia na pražské teologické fakultě jsem na tohoto polského, po matce židovského, popularizátora vědy, překládaného a vydávaného v zemích socialistického bloku, narazil znovu. Ukázalo se, že jsou jeho pokusy vysvětlit biblická vyprávění jako lidové legendy, obsahující vždy pravdivé jádro a nafouknuté v rámci lidového vyprávění, jen slabým odvarem toho, o čem se od konce 19. století diskutuje na teologických fakultách v Německu i jinde. Historicko-kritická metoda výkladu Bible ve 20. století ovládla akademickou teologii. Tomáš Petráček nedávno v knize Bible a moderní kritika v detailu vykreslil, že také na katolické straně šlo o proces, který možná trval déle, ale nakonec se prosadil stejně jako u evangelíků. Oč přitom šlo?