Kniha, kterou byste neměli přehlédnout vybírá Jaroslav Med

Tentokrát bych chtěl naše čtenáře upozornit na výrazně osobitý básnický svět, ve kterém lidé i věci touží po čistotě a harmonii a kde se často prolíná pohádkovost s realitou. Je to svět lyriky a básnických próz Zuzany Novákové, z jejíhož díla právě vychází obsáhlý výbor s názvem Ta ryba, která zpívá (nakladatelství Blok, Třebíč 2003, výbor uspořádal autorčin manžel Jaroslav Novák a doslov napsal Mojmír Trávníček).

Zuzana Nováková, dcera významného básníka a překladatele Václava Renče, vydala už celou řadu básnický sbírek, ve kterých má převahu křehce senzitivní lyrika. Ta je pak v převážné většině výrazem touhy po světě, v němž vládne rajská čistota a kde se v prvotním úžasu 'pojmenovávají věci'. Básnická tvorba Z. Novákové permanentně osciluje mezi snem o harmonii ráje, kde žijí v světle láskyplné symbiózy lidé i zvířata, a temnotou světa, neustále ohrožovaného ďábelskou mocí zla a nenávisti. Tato poezie, byť má čitelný romantický rodokmen, není v žádném případě poezií úniku před skutečností; na horizontu jejích pohádkově laděných snů a vizí se promítají obyčejné lidské radosti a žaly, tak jak je přivolávají autorčiny vzpomínky na její ne zrovna lehký život.

Klíčový důraz je posléze v celé její tvorbě kladen na lásku; ta má funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jež chce vyvolat ze zapomenutí rajsky původní obraz světa a definovat jej právě láskou. A je to láska pevně zakotvená v jistotě rodiny a v Bohu, který je pro Z. Novákovou nevyvratitelnou jistotou, i když uprostřed nenávistné komunistické antispirituality skrýval často svou tvář do pohádkové čistoty a mravní ryzosti. Transcendentní pojetí lásky, dotvářené ženským rukopisem něhy, nalezlo svůj vrchol ve dvou lyricko-epických skladbách: Legenda o princezně Anežce (1991) a Zdislava, plamen Boží (1992), apoteozujících ženu-světici jako vrcholnou realizaci lásky k Bohu i člověku. (V současném výboru, zachycujícím všechny podstatné vrstvy její lyriky, nejsou však tyto skladby zastoupeny.)

Výtečně koncipovaný výbor z autorčiny básnické tvorby, v níž se střetává smyslovost a něha s reflexí vzpomínek nad uplývajícím časem života, nám představuje velmi osobitou a vyzrálou osobnost současné české poezie, pro níž byly a jsou křesťanské hodnoty základní a autentickou podstatou veškerých životních perspektiv a jistot. A takových básníků má současná česká literatura opravdu poskrovnu.