- Katolický týdeník

Základní škola svaté Voršily se za 13 let své existence stala v Olomouci známým pojmem. Letošní školní rok zahájí výuku s novým ředitelem. Zdeněk Navrátil školu zná, vzešel z řad jejích učitelů, a tak je pro něj prostředí školy důvěrně známé.
Zatím je škola prázdná, na příchod žáků se teprve připravuje. „Říká se, že škola je nejhezčí, když v ní nikdo není. Mně tu ale děti chybí,“ usmívá se Zdeněk Navrátil. „Ale faktem je, že je třeba ještě udělat spoustu práce, než žáci přijdou.“ I když ve své funkci „povýšil“, jeho vztah ke kolegům i žákům zůstává stejný: „Máme tu dobré vztahy, nehodlám nic měnit ani na stylu výuky.“ Přesto se pedagogové této církevní školy neustále snaží svou práci i podmínky pro ni vylepšovat. V červenci bylo zkolaudováno nové hřiště. „Jedním z našich nejbližších úkolů je rekonstrukce současné kaple a sborovny. Dosavadní kaple není důstojným místem modlitby a vnitřního usebrání, sborovna zas neumožňuje učitelům kvalitní přípravu na výuku a příjemné setkávání s rodiči. Rekonstrukce by tak měla přispět ke zkvalitnění vnitřního života školy. Dále bychom potřebovali modernizovat počítačovou učebnu. Naše finanční prostředky jsou však omezeny a není jich nikdy dost,“ říká o potřebách školy ředitel.
O děti z křesťanských rodin škola nemá nouzi, loni jich tu bylo zapsáno 223. „Více než 90% žáků je z katolických rodin,“ říká Zdeněk Navrátil, „nebráníme se však přijímat ani děti z rodin nevěřících.“ O stylu výuky hovoří s rodiči už při přijímacích pohovorech. „Škola je založena na křesťanských principech, které jsou zahrnuty do výuky; žáci se zúčastňují křesťanských slavností a svátků, rodiče s tím počítají.“
Ředitel Zdeněk Navrátil v minulosti učil na státní základní škole i gymnáziu, má proto možnost srovnání. „Bývalí kolegové se mě často ptají: Jsou děti v církevní škole hodnější? Představují si, že katolické děti se o přestávce plouží ukázněně po chodbě a slušně zdraví,“ směje se ředitel. On sám míní, že jsou stejně živé a projevují stejný zájem či nezájem jako všechny děti. „Přesto myslím, že jsou vnímavější vůči některým postojům a názorům,“ dodává. Škola si podle něj získala mezi ostatními školami v Olomouci a přilehlém regionu dobré jméno. „Děti z 9. tříd se většinou dostanou na střední školy, loni šlo z 21 žáků 16 na gymnázia a střední školy, 5 na učební obor. Někteří žáci 5. a 7. ročníků odcházejí na víceletá gymnázia. To, že nás gymnázia ‚vykrádají‘, je ale problémem všech základních škol. Ale těší nás, že se k nám vracejí bývalí žáci, kteří už studují, že jsme pro ně stále ‚domovem‘.“

Chuan Antonio Pomeranč
Až se 4. září otevře v ZŠ sv. Voršily školní brána, bude pro děti připravena nejen budova, ale i program. Zahájí ho mše svatá v kostele sv. Kateřiny, letos s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem. „Mše svatá na začátku školního roku s uvítáním prvňáčků je zavedenou tradicí školy,“ říká ředitel. Tou se staly také další školní akce např. školní pouť na Svatý Kopeček o svátku sv. Ludmily (16. 9.), kdy se slaví Den církevního školství. V průběhu školního roku se konají také další akce, třeba Voršilský jarmark, maškarní ples nebo výlet do Švýcarska. „Loni jsme pořádali olympijské hry, děti závodily v různých disciplínách, medaile jim předával sám ‚Chuan Antonio Pomeranč‘ – jak mi dodnes říkají prvňáčci,“ vzpomíná ředitel na chvíle, kdy před děti předstoupil jako předseda olympijského výboru v oranžové paruce.
První třídy si zase každý rok užívají Den kocoura Mikeše, jednou za měsíc den s pohádkou. Postupně přicházejí na řadu Broučci, Perníková chaloupka a další Večerníčkovy pohádky. Děti si na Den kocoura Mikeše připraví kostýmy, hrají hry, malují a na konci školního roku pak od svého učitele dostanou na památku DVD s nahrávkou z těchto akcí. „Pro deváťáky je program vážnější, patří do něj i křížová cesta,“ upřesňuje ředitel. Duchovní růst žáků mají na starosti dva kněží, z nichž jeden je spirituálem školy. „Snažíme se, aby z naší školy vycházeli ‚celí’ lidé, kteří stojí na pevném základě. Aby se nám dílo dařilo, usilujeme o podporu institucí, jako je arcibiskupství nebo krajský úřad, potřebujeme ale také modlitby za to, aby nám Bůh žehnal,“ poprosil na závěr o přímluvu čtenáře Katolického týdeníku ředitel Zdeněk Navrátil.