Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Spolupracovník Z. Svěráka; herec, scénárista, režisér. Narozen 1931. Po nepřijetí na DAMU se přihlásil na pedagogickou fakultu. Učil matematiku a fyziku, později pracoval jako redaktor. V roce 1966 spoluzakládá Divadlo Járy Cimrmana (se Z. Svěrákem a J. Šebánkem.) Píše a režíruje hry Akt, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Dobytí Severního pólu... V roce 1998 založil vlastní Studio Jára, podílel se na řadě filmů.

Dosáhli jste počtu 10 tisíc představení. Cítíte se být rekordmany?
Ten rekord zapsaný do české Guinessovy knihy rekordů mě uvádí do rozpaků. Když jsme začínali, naše první režisérka nás nabádala: „Nepodceňujte to, vy se budete divadlem možná jednou živit.“ Kdyby tehdy nám někdo řekl, že jednou budeme stejnou uriozitou jako třeba největší pštrosí vejce, nevěřili bychom mu. My nechceme dělat nic proto, abychom se stali rekordmany; my jen chtěli hrát divadlo, a když se to lidem líbilo, nechtěli jsme přestat.

Jak řešíte ponorkovou nemoc?
Nemáme ji. Častěji jsme spolu jenom tehdy, když píšeme novou hru a to - jak se ukazuje - nastává jednou za čtyři pět let. Je to tak vzácné, že než by ponorková nemoc vznikla, představení je napsané a nazkoušené, a už se hraje. Potkáváme se pak zase jen večer na představení, jako jiní v práci.

Máte ještě stále radost z cimrmanovské mystifikace?
Jeden zahraniční kritik nám řekl, že nechápe, jak může tak dlouho trvat divadlo jednoho nápadu. Nás by ale nebavilo točit se na jediném nápadu: nápadů máme víc, jen ten původní cimrmanovský zůstává. Je to značka našeho divadla.

Cimrman byl světoběžník; jak jste na tom s cestováním vy?
Nejsem žádný cestovatel. Cítím veliký dluh vůči své vlasti, že jí pořádně neznám. Je tolik krásných míst, kde jsem ještě nebyl a prohlížím si je jen na fotkách.

Čím to je, že na vás chodí děti a vnoučata původních diváků?
Nedovedu si to vysvětlit, čekám, až se to od někoho dozvím. Držíme se stále svého názoru a vkusu, a přesto na nás chodí nové generace.

Používáte někdy v osobním životě cimrmanovské průpovídky?
Nedělám to záměrně, ale nemůžu se zbavit toho, když někdo vysloví větu podobnou té z našeho představení, že mu neodpovím replikou. Někdo mi řekne: „Oni tady zabírají tolik místa,“ a já hned reaguju: „Tady všude seděl...“

Jak by se Cimrman cítil jako čerstvý Evropan?
Byl obyvatel Rakouska-Uherska a měl veliký sen, že se ta země přejmenuje na Rakousku-Uhersko-Česko. Možná už v tom byl nějaký zárodek Evropské unie.