Vydání: 2016/19 První biskupské svěcení v Plzni, 3.5.2016, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

To slovo se naučíme jako první a dost možná jej zašeptáme i naposledy, na konci našeho života. Máma. Mezi těmito dvěma břehy však plyne dravá řeka s roztodivnými proudy.
Právě ona nás učí, jak se odvážit a proplouvat. Zkraje se ještě každý bázlivě drží jejích sukní, pak jen nesměle plave první metr... Za pár let už puberťák netouží po ničem jiném než se vrhnout do proudů a vzdálit se od máti.
Proud nás prosmýká kdejakým vírem a zpravidla až s narozením vlastních dětí člověk ocení ruku, která jej kdysi k řece přivedla. Pochopí její tvrdost i něžnost a s docela jinými pocity ji pak zase přijme. A tiskne.
Jenže jak je tomu u Panny Marie? I když ji v dětství přece jen vnímáme jinak než v dospělosti, vztah k ní si tvoříme mnohem pomaleji. A nejistě.
Šok ze žároviček
Vzpomínám si, když jsem coby malé děcko obdivovala z umělé hmoty vylisovanou postavu znázorňující Pannu Marii. Obklopovala ji jakási zlatá kupole, osázená barevnými blikajícími žárovkami. Obdivovala jsem světélka, odraz, ale opravdu mě zasáhlo až pár voltů z nenápadně vyčnívajícího drátku. Dnes, o tři desítky let později, mě doprovází jednoduchá soška z olivového dřeva, zpodobňující maminku s dítětem, bez tváře.
Jak dítěti připodobnit podobu Panny Marie? Co je přijatelné a co už zavání nevkusem? Katechetka Daniela Feltová z Mníšku pod Brdy říká: „Pokud zpodobení Panny Marie vede děti k živému vztahu k Matce Boží, k úctě a lásce k ní, pak nemůže být nevhodné, i když se nám dospělým zdá, že zavání kýčem. Už si netroufám odsoudit například svaté barvotiskové obrázky, protože jsem byla mnohokrát svědkem projevů vroucí zbožnosti k těm, kdo na nich byli zobrazeni.“
Daniela Feltová ještě dodává, že naše představy o kráse jsou subjektivní, podléhají času a módě – a navíc vystihnout pravou krásu Panny Marie našimi lidskými prostředky zřejmě ani není možné. Podle ní bychom neměli rezignovat na výchovu dětí k pravému umění a vkusu, ale někdy v zarputilé snaze vyhnout se kýči předkládáme dětem to, co sice sami považujeme za umění, ale dětem se to vůbec nelíbí, neoslovuje je to – a pak si těžko na základě takového obrazu mohou vytvořit k dané osobě vztah.
Maminka královna
Až tedy budeme doprovázet naše děti či vnuky letos na „májovou“, jak podpořit jejich dobré vnímání nebeské maminky? Při popisu důležitých událostí z jejího života nám může poradit i vlastní zkušenost proměny úcty k mateřství. Učitelka náboženství Markéta Schichová radí, abychom zdůraznili, že Maria řekla Bohu „ano“ na všechno, co měla prožít: „Bůh si ji vyvolil jako pozemskou maminku pro svého Syna, aby Ježíš mohl přijít na svět jako Děťátko. Teď je královnou v nebi a může se u svého Syna za nás přimlouvat. Májová pobožnost je proto takové oslovení Panny Marie, poděkování a prosba o přímluvu. A je třeba vědět, že Maria vždycky ukazuje na Krista: Toho poslouchejte.“
Báseň i socha
Oslovili jsme několik autorů, kteří se ve svých dílech snaží Pannu Marii zpodobnit – sochaře Petra Váňu, hudebníka Petra Mariu Lutku a výtvarnici Juliánu Jirousovou. Jejich slova předkládáme pro inspiraci. Třeba nám pomohou snáze si uvědomit, čím je pro nás Panna Maria. Koho představuje, co nám sděluje, jak nás vychovává. A katechetka Daniela Feltová ještě dodává: „Považuji za důležité, když zpodobení Panny Marie vystihuje krásu její duše – která se odráží i v kráse těla – její lásku k Bohu i k nám hříšníkům.“