- Katolický týdeník

Česko hledá SuperStar je soutěž mladých, soutěžní disciplínou je zpěv, přihlásit se může kdokoli (jsou jich tisíce), odměnou je vítězství, jehož projevem jsou ovace a dějištěm televizní obrazovka. Proč vůbec zmiňovat kampaň tak jepičí? Protože ji sledují se zaujetím miliony, zatímco miliony (tytéž?) nechodí k volbám a mají jen letmou tuchu o tom, co se děje s touto zemí i se světem. - 'V každé kapce rosy se zračí celý vesmír.' Tak je tomu i ve zmíněném televizním happeningu.

Odráží se zde například proměna médií, která rezignovala na funkci služby (informovat, pomáhat rozumět) a touží upoutat, zaujmout, ovládat obsahy vědomí mas. Také proměna společnosti v masu těch, kdo touží vyplnit volný čas i obsah vědomí zábavou čili unikat do tzv. virtuální reality i za cenu vlastního zmanipulování a též proměna mentality těch, jimž říkáme 'mladí' a jimž se tu nabízí splnění snad největšího snu: katapultáž mezi celebrity, mezi vyvolené. - Další z podob opia lidu. Tento zlomyslný marxistický termín nám v daném případě umožňuje nahlédnout pseudonáboženskou povahu inscenací tohoto druhu. Neříkalo se svého času Jesus Christ - Super Star?

***

Prý: 'Naše národní zájmy!' - Řekl někdo z prominentů naší politiky, co tím myslí? Že je českým národním zájmem číslo jedna prostá biologická reprodukce, neboť nám hrozí populační kolaps, to z nich neřekl zatím nikdo. Před pár dny o tom psaly skoro všechny noviny. Odborníci z oboru demografie předložili pár jasných dat. 'Množíme' se tak, že na každou ženu v reprodukčním věku připadá 1,18 dítěte (muže není třeba zmiňovat, ti nerodí, proto se statistika bez nich obejde). To znamená, že v dalším pokolení se obnoví vždy jen polovina početního stavu pokolení předcházejícího. To znamená, že za každých cca třicet let se zmenší počet obyvatelstva naší vlasti o polovinu. To znamená...

***

Karel Hoffmann, kdysi vrchní šéf elektronických médií, který je po sovětském vpádu raději vypnul, půjde za mříže. Těžká věc, z party, co se přičinila o debakl, který zlomil národu hřbet podobně jako Mnichov, přežívá jediný. Má se stát obětním kozlem, vyhnaným do pouště, a odskákat to za celé 'zdravé jádro' tehdejší vedoucí strany? Upřímně řečeno, zaslouží si to, ale co si chcete na tom starochovi vzít? Slýchali jsme: nejde o potrestání, ale o morální odsouzení. Dobrá, počkáme si na morální odsouzení.

***

Kauza soudce Berky, pronájem uherskohradišťského stadionu atd., to jsou dnes směrovky vedoucí k tématu, které by posloužilo jako případná odpověď, kdyby se nás návštěvník z jiné galaxie zeptal, cože se teď u nás v Česku děje. Inu, nesměle ohledáváme to, co by odborník nazval zkorumpovaností střední úrovně řízení. Státní moc stojí před otázkou, kam až si může dovolit zajít. Konkrétně: jaké procento zkorumpovaných soudců, starostů, policistů, předsedů všeho možného aj. si může dovolit stíhat, aniž by se provoz státního mechanismu zhroutil? Přitom důvody stíhání tu podle všeho existují! Pan Topolánek, věren představě rázného chlapa, kterou vytváří, chce odtroubit už na samém počátku: až bude premiérem, odvolá nejvyšší státní zástupkyni. To je, jako kdyby si řidič poruchového vozidla zakryl palubní desku. Je tu ale další otázka: Jak daleko může takové vozidlo dojet?

ř