Vydání: 2008/49 Marta a Marie v adventu, 2.12.2008

Příloha: Doma

Je neekologické chování hříchem? V Desateru se o tom nemluví, přesto nezodpovědné chování k přírodě nějaké provinění jistě představuje.

Nedávno proběhla především světskými médii tzv. novinářská kachna o novém seznamu „smrtelných hříchů“. Nejednalo se o žádnou změnu církevní nauky, nebyl zrušen dosavadní seznam sedmi hlavních hříchů. Bylo to vyjádření biskupa Gianfranca Girottiho z Vatikánu mimo jiné o aktuálních problémech dnešního světa a naší i křesťanské zodpovědnosti za ně. Jedním z bodů bylo i ekologické chování. To se v poslední době dostává stále více do popředí, protože dnes dokáže člověk svými prostředky zasáhnout do přírody mnohem více než dříve.
Třebaže tedy nebudeme mluvit o smrtelných hříších, tak je možno o hříchu i zde uvažovat. Stále platí, že „hřích je vědomé a dobrovolné porušení Božího zákona“. Ještě zjednodušeněji mohu říci, že pokud vím, že něco je zlé, mám možnost to neudělat, a přesto to udělám – hřeším.

Stvoření – závazek i dar
No, a co tedy zde s ekologií? Otevřme Bibli a vzpomeňme na Boží příkaz Adamovi pečovat o zahradu stvoření. Bůh tento svět stvořil, stvořil jej jako dobrý a člověk má o něj s láskou pečovat. Celé stvoření je pro člověka zdrojem odpovědnosti, tedy závazkem, a zároveň darem daným k užívání a sdílení s druhými, nikoli k volnému nakládání.

Přebytek z chamtivosti
Země je a stále zůstává Hospodinovým vlastnictvím (Žalm 24). Biblický Noe poznává, jak je pro lidský hřích postižena celá země s veškerým stvořením a pro Boží milosrdenství zachraňuje nejen svou rodinu, ale i zvířecí druhy. A Izraelité na poušti dostávají od Boha pro svou obživu manu, kterou si musejí nasbírat. Kdo ale z chamtivosti nasbírá více, než by mohl spotřebovat, najde přebytek zkažený a páchnoucí.

Boží přikázaní
Pokud se podíváme na Desatero, tak tam najdeme zákaz kultu cizích bohů, tj. i majetku, za kterým se mnozí bezohledně ženou a je pro ně vším. Najdeme zde i příkaz odpočinku sedmého dne – a já neznám pěknější odpočinek než v krásné přírodě, jejíž jsem součástí. Přikázání „nepokradeš“ musíme chápat i v zákazu kořistění z přírody na úkor lidí jiných kultur a národů a na úkor příštích generací. Přikázání „nezabiješ“ zahrnuje i likvidování zdravých podmínek pro život.
A k nejdůležitějšímu přikázání lásky můžeme poznamenat, že nelze milovat Boha nade všechno – a přitom necitlivě zacházet s jeho stvořením. Nelze bližního milovat jako sebe sama, ale s Božími dary zacházet sobecky a bezohledně.

Křesťan a ekologie
A konkrétní způsoby ekologického chování? Asi bych prostě apeloval na zdravý selský rozum a trochu zájmu a vzdělávání se v této oblasti. Na mnohá místa se dá dojít pěšky a prospěje to i mému zdraví, jindy se zase bez auta neobejdu. Odpadky může aspoň trochu třídit každý, na všechny nejekologičtější výrobky ale každý nemá. A špatné by bylo všechnu svou lásku a velké finanční prostředky věnovat svému pejskovi, avšak zároveň nenávidět sousedku a být lhostejný k utrpení lidí ve světě.
Nejsme zde tedy sami, Bůh vtiskl do naší duše smysl pro harmonii, pro soužití v řádu s ostatními – s lidmi i živočichy, s rostlinami i všemi ostatními složkami přírody. Když to pochopíme a přijmeme, je nám tu spolu dobře.
P. MARIÁN HUSEK OPraem