- Katolický týdeník

Při zápisu do první třídy zkoumá škola zpravidla připravenost dítěte k učení, které bývá nazýváno školní zralostí. Čím je škola pro dítě náročnější (např. jazyková), tím bývají požadavky přísnější. Svoji roli také hraje fakt, zda má konkrétní škola dětí nedostatek – pak bere zpravidla téměř každého – nebo zda zájem o ni převyšuje počet volných míst. U jazykových škol bývá „převis poptávky nad nabídkou“ pravidlem.

Pokud tedy vedení školy předem ví, že má volných míst nedostatek, hodnotí děti při zápisu přísněji. U státních škol existuje spádovost, tzn. že dítě bydlící v okolí školy má nárok být do školy přijato, pokud je pro školu zralé. Děti „přespolní“ škola přijímá jen tehdy, má-li ještě volné místo. U soukromých a církevních škol spádovost neexistuje.

Dyslexii a dysgrafii nelze diagnostikovat před vstupem do školy. Dají se ovšem zjistit předpoklady, že se porucha může projevit. Ty spočívají v dílčí nezralosti smyslových funkcí a jemné motoriky – zrakového a sluchového rozlišování, grafomotoriky, koordinace pohybů a podobně. Svoji roli může hrát i nevyhraněná, popřípadě zkřížená lateralita - to znamená, jestli dítě používá pravou nebo levou ruku jako dominantní. O zkřížené lateralitě mluvíme tehdy, když má dítě dominantní ruku například pravou a dominantní oko levé nebo naopak.

Škola má zkušenost, že děti se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie) to mají těžší, učivo je pro ně náročnější, a to zejména v jazykových předmětech. Nepřijetí dítěte může proto být prevencí jeho případného selhání.

V řadě případů pomůže roční odklad školní docházky, zvláště když je využit k docvičení dílčích nedostatků, například grafomotoriky - cvičení na uvolňování ruky, nácvik správného úchopu psacího náčiní.

Pokud dítě s dílčí nezralostí do školy nastoupí, nemusí se u něho nutně porucha rozvinout, může dozrát samo od sebe. Pokud k tomu nedojde a porucha se projeví, je většinou odhalena na konci první nebo druhé třídy. Následující náprava bývá složitější než prevence, ale není nemožná. Děti pak pracují podle individuálních vzdělávacích plánů, které jejich poruchu zohledňují. Zároveň navštěvují hodiny nápravy, které pomáhají dílčí nedostatky odstranit. Výhodou bývá i nižší počet dětí ve třídě, kde se učitelka může dítěti individuálněji věnovat (a to opět v jazykových školách zpravidla nebývá). Pokud tedy vaše dítě nebylo do vyhlédnuté školy přijato, doporučuji obrátit se na pedagogicko–psychologickou poradnu s žádostí o posouzení školní zralosti. Je možné, že po odkladu školní docházky a příslušných cvičeních to za rok vyjde lépe.

IVANA BERNARDOVÁ, psycholožka