Vydání: 2006/12 Jaká jsou naše setkání s Biblí?, 20.3.2006, Autor: Iva Peřinová
Příloha: Doma
MUDr. Jiří Koutek je dětský a dorostový psychiatr. Na Dětské psychiatrické klinice fakultní nemocnice Motol a druhé lékařské fakultě pracuje už 25 let.
Od jakého věku přijímáte děti k hospitalizaci?
Teoreticky od narození, ale prakticky k nám přicházejí děti od dvou let. Do šesti let věku je ale bereme zásadně v doprovodu jednoho z rodičů. Není to jen proto, že odloučení tak malého dítěte od rodiče je nepříznivé, ale i proto, že od rodiče potřebujeme informace a potřebujeme pracovat i s ním.
Klinika má úkoly nejen preventivní a léčebné, ale vyučují se zde medici, lékaři k nám chodí na postgraduální stáže a máme i určité výzkumné úkoly. Pobyty u nás jsou kratší a bývají zaměřeny nejen na terapii, ale zejména na diagnostiku. Léčebny pak poskytují také akutní péči pro daný region a bývají většinou určeny pro další pobyty.
Průměrné pobyty u nás jsou kolem šesti týdnů. Některé jsou kratší, jiné vyžadují delší dobu.
Máme malé pacienty s psychotickými poruchami, s depresemi, s problémy v chování, ale také velmi mnoho dívek s poruchami příjmu potravy, mentální anorexií a mentální bulimií.
V průběhu 90. let jich přibylo skutečně hodně. V odborné literatuře se udává, že poměr chlapců a dívek u problémů s anorexií je 1 : 10, což odpovídá i našim zkušenostem.
Měli jsme výjimečně pacienty kolem osmého, devátého roku, existují i vzácné tzv. infantilní formy, kdy přichází ještě mladší děti. Průměrný věk je však v rozmezí 13 - 17 let.
Souvisejí s ní. Dívky mají pocit, že potřebují shodit kila, a tak začnou držet dietu, chtějí jíst zdravě a hubnou. Nakonec se rozvine celý anorektický syndrom.
Většinou déle, než je náš průměr. Je to jednoduchá matematika: potřebujeme dosáhnout nějaké minimální hmotnosti. Dívky k nám přicházejí opravdu hodně podvyživené, a potřebují přibrat často i 15 kg. Za optimální průměr považujeme kilo přírůstku za týden – což se ale samozřejmě nedaří každé dívce. Nejde ale pochopitelně jen o přírůstek hmotnosti - pracujeme psychoterapeuticky, dívka se musí naučit svou váhu přijmout, musíme jí naučit znovu jíst, pracujeme na jejích individuálních psychologických problémech.
Co byste poradil rodičům s obézními dětmi? Co dělat, aby při hubnutí neskočily u vás?
Je třeba se poradit s dietologem, protože obezita je rizikový faktor pro rozvoj anorexie. V každém případě by se neměly provádět nějaké drastické diety, spíš by mělo být dítě motivováno k nějaké činnosti a pohybu. Anorexie se nerozvíjí jen z nadváhy, ale i z normální váhy, dokonce i z určité podváhy. Dívka se zkrátka rozhodne, že nadváhu má, a začne omezovat sladké, pak omezí večeře a pak večeře úplně vysadí... Takovéhle zpřísňování diety není možné dopustit.
