Prázdniny: čas na odpočinek i zamyšlení

Už jsou tu zase… Prázdniny. Pro děti dva měsíce vytouženého volna, pro rodiče také hromada starostí, jak svoje potomky zabavit a jak volný čas co nejlépe využít. Vybočení ze zaběhaných kolejí může být ale zrovna tak přínosné, jako je nepohodlné. Záleží, z které strany se na prázdniny podíváme.

Celé dva měsíce volného času nejsou obecným pravidlem – například německé nebo švýcarské děti si od školy odpočinou jen na několik týdnů. Ani tam, ani v Česku ale volné léto neznamená nečinnost a nicnedělání. „Prázdniny jsou pro děti intenzivním prostorem pro informální učení, pro získávání informací, zážitků a kontaktů, které pro jejich život znamenají někdy víc než řada hodin strávených nad učebnicí,“ podotýká P. Michal Kaplánek, vedoucí katedry pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Děti si vyjedou na tábor, kde nacházejí nové přátele, zažívají napětí a učí se samostatnosti. U babičky a dědy zakusí trochu bezpečného „rozmazlování“. Užijí si mámu s tátou. Na chatě se toulají po lese, staví si bunkry, starají se o zahrádku. Jezdí na kole. Lezou po stromech, dělají ohníčky, spí v přírodě. Na dovolené s rodiči poznávají cizí země. „A pokud s nimi nezůstaneme jen u moře, ale zajímáme se, čím žijí lidé, křesťané třeba v Chorvatsku nebo v Itálii, může být i běžná dovolená příležitostí se něco naučit,“ doplňuje P. Kaplánek. S kolotočem pracovních a školních dní o prázdninách či o dovolené odkládáme ovšem také pevné body, které nás ve všedních dnech automaticky vedou a řídí. Doba dovolených se pak může pro rodiny stát i obdobím náhlé krize, a nejen proto, že se vzhledem k nadcházejícímu volnu často střetávají různá očekávání jejich členů. „Člověk má najednou možnost zastavit se a přemýšlet, což neznamená vždy pozitivní kontemplaci, ale třeba i prostor, kde si uvědomíme něco, co není v pořádku nebo s čím nejsme spokojeni,“ varuje P. Michal Kaplánek. Co s tím? Podle P. Kaplánka je hlavní nepropadnout pocitu, že o dovolené přece musíme být šťastní. „Možná právě chvíle klidu přivede manžele, rodiče, děti k tomu, že si řeknou, co si dlouho říct neuměli,“ podotýká P. Kaplánek. „To sice nemusí být vždycky příjemné, ale může to být uzdravující.“ Prázdniny jsou konec konců také časem poznání a dobrodružství: přibývající léta na tom nic nemění.