Vydání: 2015/34 V sousedství uprchlíků, 18.8.2015, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Nejpozději s narozením prvního potomka začíná mnohá dnešní rodina přemýšlet, jak si zajistit prostředí, které by bylo čistší, zdravější a přirozenější. Které plenky vybrat? Ty jednorázové, kterých pak denně vynášíme plný pytel do odpadků? Nebo ty látkové, které lze přeprat a použít znovu, ale je s nimi o tolik víc práce? A co dát dětem k jídlu, aby se „neládovaly“ chemií? Nejednou pak velká část příjmů padá za oběť úmyslu žít „v souladu s přírodou“. „V posledních pětadvaceti letech sledujeme, že lidé mají více informací, co je pro životní prostředí prospěšné a co mu škodí. Nepozorujeme však, že by se podle toho příliš chovali,“ podotýká Petr Ledvina, vedoucí poradny Ekologického institutu Veronica.
Nemusí bio, stačí, když místní
Má-li totiž snaha o šetrnější chování mít skutečný efekt, nemůže znamenat jen to, že místo do supermarketu zamíříme do biokrámku. „Ekospotřebitel není ten, kdo si bude vybírat výrobky s biocertifikací a utrácet za předražené zboží dovezené ze zahraničí. To samo o sobě ekologičtější není,“ upozorňuje Petr Ledvina. Lepší volbou jsou podle něj čerstvé a sezonní produkty od domácích výrobců. „Hlavně však zvažujme, zda skutečně potřebujeme například myčku na nádobí či zda se místo letecky nedopravíme na dovolenou vlakem,“ doplňuje ekolog.
Lidi, kteří se rozhodnou pro návrat do lůna přírody a k životnímu stylu prababiček, Petr Ledvina chválí. „Z hlediska ekologie je to bezpochyby pozitivní. Je ale třeba mít na paměti, že všichni to tak udělat nemůžeme,“ podtrhuje. Za prvé pěstování zeleniny a ovoce, péče o domácí zvířata nebo výroba mýdlového slizu na praní vyžaduje čas a dřinu. To není pro každého. „Kromě toho jsou některé věci možné při dvoumilionové populaci, ale ne při deseti milionech na stejném území: všichni bychom se s políčky a pastvinami vedle sebe nevešli,“ poznamenává Petr Ledvina. Není ostatně na místě si hospodaření předků příliš idealizovat: také v jejich dobách bychom našli řadu problematických praktik. „Neměli pouze tolik možností a prostředků, aby životní prostředí poškozovali tolik, jako to umíme my,“ glosuje ekolog.
Jak na to, radí konkrétní domácnostem projekt Spirit. Až do roku 2016 budou jeho dobrovolníci oslovovat věřící komunity a rodiny a nabídnou jim ekologické poradenství přesně na míru – ukážou, jak konkrétně mohou právě oni ve svých domácnostech a společných prostorách ušetřit energie, vodu a další prostředky, jimiž tak často lehkomyslně plýtváme.