Vydání: 2019/20 Biskupové k eurovolbám, 14.5.2019, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 20

 
Bývá to hlásek dovolávající se pozornosti, přízně a projevu lásky. Nebo signál, že se dítě ocitá v nějaké nejistotě. „Ovšem neznamená to hned, že se cítí nemilované, nepřijímané nebo že prožívá nějakou vážnou existenciální krizi,“ upokojuje dětský psycholog Jaroslav Šturma. Bývá to většinou znamení, které by mělo rodiče a blízké vést k citlivému ujištění dítěte, že je milované, jedinečné a blízké našemu srdci. V tu chvíli totiž rozhodně nepotřebuje a nechce slyšet odpověď, k níž se nemálo rodičů uchýlí ve snaze být spravedlivým: „Mám vás oba/všechny stejně rád/a.“
Téměř jistě to není pravda, ve skutečnosti zřejmě ani není něco takového vůbec možné, jak říká psycholog Šturma. Odlišnost našich vztahů k potomkům podle něj určuje i jejich samotná lidská různost. „Není dvou sourozenců, ani jednovaječných dvojčat, kteří by byli stejní. A my ani nedokážeme milovat stejně. Dokonce je naopak potřeba a žádoucí, aby každý vztah byl jedinečný – a každého jsme měli rádi pro něco jiného. Dítě by mělo svou originalitu zažít i ve vztazích,“ zdůrazňuje Jaroslav Šturma. Jeho slova stvrzuje i Hana Imlaufová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny: „Mám pro to takové přirovnání. Nikdo z nás nemá rád všechna roční období stejně. Každé nás oslovuje něčím jiným, a proto ho máme rádi z jiného důvodu a jinak.“
Jaroslav Šturma poukazuje na přístup, který je podle něj správný: „Každé dítě je Boží dítě, umělecké dílo, které musí růst s respektem. Potřebuje ocenění a lásku, která ho vede k rozvoji v souladu s jeho originalitou.“