Vydání: 2018/47 Varhany budou šperkem katedrály, 20.11.2018, Autor: Renata Lorencová

Příloha: Doma 47

 
Tuto část života ale nelze limitovat věkem, u každého je to jiné. Někdo přestane pracovat brzy, jiný se cítí pracovně vytížen i kolem osmdesátky.
Aby tento zlom byl pro stárnoucího člověka co nejsnazší, je potřeba najít nový způsob života: starost o vnoučata, další vzdělávání, koníčky, na které nebyl čas. Někteří se rozhodnou, že budou pracovat dál. Práce v této fázi života ale už přestává být nucenou realitou a lze ji přizpůsobit.
Nosím u sebe slova babičky
I papež František se už zařadil do věkové skupiny seniorů. Nedávno s potěšením zmínil, že na Filipínách dostal přezdívku Dědeček František. „Staňme se také trochu básníky modlitby, zkusme hledat svoje slova, osvojme si ta, kterým nás učí Boží slovo. Modlitba prarodičů a seniorů je velkým darem pro církev! Je to obrovské bohatství. A velká injekce moudrosti také pro celou lidskou společnost, zejména pro tu, která je příliš zaneprázdněná, schvácená a roztěkaná,“ připomněl Svatý otec nedávno v průběhu konání synody o mládeži.
A dodal, že stále u sebe v breviáři nosí slova, která mu napsala babička v den jeho kněžského svěcení. „Slova prarodičů mají pro mladé lidi zvláštní smysl, a oni si to uvědomují,“ citoval Františka informační portál Vaticannews. Senioři jsou podle papeže „sborem duchovního chrámu“, který podpírá mladou generaci. A vybízí, aby spolu nejmladší a nejstarší pokolení uzavřelo „smlouvu“.
Dobro stáří
Papež František také napsal poselství seniorům, které je nazváno Dobro stáří. „Stáří je dobré, není to neštěstí. Stáří je naplnění života, naplnění jeho smyslu. Senioři jsou potřební kvůli dialogu mezi generacemi. Děti a starci tvoří budoucnost národů. Děti proto, že posunou dějiny, a starci z toho důvodu, že předávají životní zkušenosti a moudrost,“ vypíchl papež a pokračoval: „Prarodiče jsou odpovědní za výchovu vnoučat, předávají jim víru, hodnoty a poznání, které děti jen těžko získají v jiných kulturních a vzdělávacích prostředích. A právě zde se svědectví a moudrost předků proměňuje v největší bohatství našich národů: staří lidé jsou nositeli kolektivní paměti.“
Připomněl také výzvu z knihy Sirachovcovy: „Neopovrhuj řečí starců, neboť oni sami se učili od svých rodičů; právě u nich se přiučíš rozvaze a umění odpovídat ve vhodnou chvíli“ (Sir 8,9).
Většina ze starších lidí ví, co jsou ztuhlé klouby po ránu, které se odmítají hýbat, jak bychom chtěli. Je důležité si dávat pozor, aby tato ztuhlost nepostihla i náš pohled na život. Ten by měl směřovat dopředu. Kdoví, čím nás chce Pán Bůh ještě obdarovat.