- Katolický týdeník

Koncem června jsme si připomněli výročí už 57 let od popravy političky a doktorky práv Milady Horákové. Současně jsme si připomněli smrt dalších 247 popravených a statisíce nespravedlivě odsouzených a vězněných za komunistického režimu. Vzpomínky bývalých politických vězňů přináší kniha Ludmily Vrkočové Svědectví.
Jaká to vlastně byla doba? Leccos nám mohou přiblížit autentické příběhy vyprávěné v knize pamětníky, samotnými bývalými vězni. K zatčení tehdy stačilo jen málo. Student Josef Plocek byl označen za „vatikánského špiona“ jen proto, že napsal dopis do Říma svému příteli – knězi. Hokejista Augustin Bubník byl i s celým reprezentačním mužstvem zatčen před cestou na mistrovství světa, protože vzniklo podezření, že by hokejisté mohli emigrovat na Západ. Básník Zdeněk Rotrekl byl zatčen za několik svých kritických článků a pro své razantní, nekompromisní odmítnutí, když mu bylo nabídnuto, aby vstoupil do komunistické strany.
Zvlášť působivé je, že v knize vypovídají pamětníci autenticky, jejich řeč není nikterak přepisovaná, upravovaná, každá výpověď má vlastní atmosféru. Nakonec se všichni shodují v jednom, chtějí varovat další generace: „Považuju za svou povinnost poukazovat na to, co všechno jsou schopni komunisté udělat ještě teď, ještě dnes. Co vyplývá z mých zkušeností? Jediná jedna věc: Varuju vás, přátelé!“ (Josef Lesák, prvoprepublikový poslanec) Zajímavé je, že všichni, kdo své vzpomínky vyprávějí, jsou lidé viditelně šťastní, nikterak nezahořkli po letech prožitých v bezpráví. Navzdory tomu, co všechno museli prožít, byli a jsou zdrojem optimismu, vděčnosti a obdivuhodné vitality. Krásně uzavírá své vzpomínky třeba pan František Knotek, bývalý dělník, který si v různých věznicích odseděl devět let: „Když sleduju někdy pořady v televizi a v rozhlase, tak bývalí vězňové často říkají, že ten kriminál byla vysoká škola, což je pravda, mnohýmu jsme se tam naučili...“ Léta ztracená ve věznicích nebyla prožita zbytečně. Každý nespravedlivý rozsudek, křivé obvinění, každý trest, který museli bývalí vězňové komunismu podstoupit, to všechno byly krůčky na cestě k osvobození. Ivan Medek v předmluvě ke knize píše: „Není jiné cesty k nápravě poměrů ve společnosti než odhalit všechny zločiny, které se kdy u nás staly.“
–av–
Ludmila Vrkočová (ed.), Svědectví – Osudy politických vězňů 1947–1976. Vydavatelství LV 2007