Vydání: 2019/37 Naděje, pokoj a smíření pro Afriku, 10.9.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 37

„Desatero Bůh učil lidi ve chvíli, kdy se poprvé vydali za svobodou. Vyšli z egyptského otroctví a asi moc nevěděli, co si s tou svobodou počít,“ říká Eva Muroňová, katechetka a spoluautorka učebnic náboženské výchovy. A do této situace vstupuje Bůh tím, co dnes známe jako Desatero. „Boží přikázání je první deklarací svobody v dějinách, jsou to pravidla pro pokojný a spokojený život ve vztahu k Bohu i k člověku,“ dodává Muroňová. Díky tomu i my máme tuto tradici osvědčenou mnoha generacemi, danou a potvrzenou samotným Bohem.
Úměrně věku můžeme dětem vyjmenovávat jednotlivá přikázání a povídat si s nimi o tom, jak se podle nich můžeme v různých situacích rozhodovat a proč či jaké to může mít důsledky. Důležité je diskutovat o různých možnostech a společně shromažďovat argumenty pro a proti. Eva Muroňová vysvětluje, že malé děti berou jako dané to, co jim řekne rodič nebo autorita. Z hlediska vývojové psychologie se řídí takzvanou heteronomní morálkou, tedy zásady přebírají. Okolo třetí třídy ale samy obvykle začínají rozlišovat, co je dobré a co špatné. Nejprve hovořme o jednoznačnějších situacích a čím jsou starší, tím víc s nimi můžeme probírat i morální dilemata a eticky sporné otázky.
„V životě se člověk dostává do situací, kde neexistuje dobré řešení a je nutné se nějak rozhodnout,“ říká katechetka Muroňová. Ale právě ve chvíli, kdy dítě začne autonomně uvažovat, by mělo poznávat, proč je potřeba dodržovat určitá pravidla – a že svoboda neznamená, že půjdu do supermarketu a vezmu si, co chci, ale naopak svoboda je, že některé věci nepotřebuji.
Aktualizovat i v dospělosti
Marie Špačková z Diecézního katechetického centra v Brně říká, že existují tři stupně poznávání Desatera: naučit se ho, porozumět mu a žít podle něj. Naučit se ho zpaměti pro děti není problém a existují na to různé hravé formy. „Já osobně jsem pro to, aby se děti Desatero i dnes učily nazpaměť, i když všemu úplně nerozumějí,“ míní. Mnohem těžší je ale porozumět. „Neznámá slova je třeba vysvětlovat a Desatero překládat do současného jazyka, dbát na to, aby nebylo odtrženo od vztahu k Bohu. Musíme dětem zdůrazňovat a ukazovat na příkladech, jak má Bůh každého rád a že Desatero je projevem jeho péče o člověka,“ zdůrazňuje Marie Špačková. A dodává, že porozumění není jednorázová záležitost, která se odehraje ve třetí třídě základní školy, ale že Desatero musíme i v dospělosti dál objevovat a stále aktualizovat v různých životních situacích.
„Žít podle Desatera je pak nejtěžší úkol. Zde hraje velkou roli příklad rodičů a dospělých, jejich vztah k Bohu, přístup k životu a také k jiným civilním pravidlům soužití – zda je dospělí berou vážně, nebo je obcházejí a nic si z nich nedělají. To všechno děti vnímají a nasávají,“ připomíná Špačková.
Na prvním místě láska
Podle Evy Muroňové nemůžeme o Desateru mluvit bez blahoslavenství a Ježíšova největšího přikázání. Podobně jako Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, tak i Ježíš vystupuje na jedno návrší u Genezaretského jezera a hovoří o blahoslavenstvích, o odplatě a lásce k nepřátelům, o posuzování druhých, o stromu a o ovoci (Mt 5-7; Lk 6,20-49). Když se Ježíše ptali, které z přikázání je nejdůležitější, shrnul všechna do dvou: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,34-40) Marie Špačková k tomu na závěr dodává, že je dobré mít při tom všem na vědomí, že nejlepší pravidla dává ten, kdo nás má rád a komu na nás záleží. Máme tedy děti vést k objevování Boží lásky a k modlitbě. K tomu, že Bůh je dobrý a chce naše dobro. A že nám dal pravidla ne kvůli sobě, ale kvůli nám.