- Katolický týdeník

Žena Ferdinanda Peroutky, významného novináře, politického publicisty, spisovatele a dramatika, který byl šest let vězněn v nacistických koncentračních táborech a kromě jiného stál deset let v čele československé redakce Rádia Svobodná Evropa. Slávka Peroutková se narodila v roce 1922, žila v Praze a pak v americkém exilu, z něhož se brzy po revoluci vrátila.

Jak jste se s manželem poznali?
Poprvé jsem ho viděla v kině, kde jsem byla s jeho dcerou Evou, se kterou jsme se během války spřátelily a díky níž jsem se dostala jako sekretářka k jejímu otci do Svobodných novin (Peroutka zde byl šéfredaktorem).

Vaše první pracovní setkání bylo kuriózní...
Poněkud ano, neboť mě Ferdinand chtěl strčit do účtárny, ale když jsem ho ujistila, že počítat neumím, stala jsem se sekretářkou na zkoušku.

Jaké byly vaše začátky?
Hrozné! Ve snaze být dokonalou sekretářkou jsem brala první diktát pana šéfredaktora, který stále kouřil fajfku, a nebylo mu dobře rozumět, s velkým nadhledem. V německy znějícím jménu tehdejšího ministerského předsedy Fierlingera, jsem bez rozmyšlení napsala Fûhlinger a na obálku místo Ivan Herben – Ivan Herbert.

Co na to váš budoucí manžel?
Poslal do knihkupectví pro množství slovníků, lexikonů, seznam vlády, apod., což odůvodnil tím, že po šestiletém vězení se mu ledacos vytratilo z paměti. To všechno pak přede mě s úsměvem postavil: “To je pro vás, slečno Fenclová.“

Jaké bylo vaše manželství?
Doba sama přinášela mnoho starostí, které do naší domácnosti Ferdinand nepřinášel. Byli jsme dva exiloví trosečníci s humorem.

Jaký měl Ferdinand vztah k Bohu?
Sám o sobě prohlašoval, že je bohužel ateista, ale jako skutečná náboženství uznával to katolické a židovské.

Co bylo pro vás nejtěžší životní zkouškou?
Ferdinandova těžká nemoc. Tehdy jsem překvapila sama sebe. Věděla jsem o beznadějnosti jeho zdravotního stavu, ale ani jednou jsem, já, plačka, před ním nezaplakala.