Duchovní péče k léčbě patří

V únoru tohoto roku jste byl moderátorem již třetí konference o křesťanech-zdravotnících. Jaký je ohlas těchto akcí?
Tato konference se stává velmi vyhledávanou. Zdravotnictví je pomáhající profese s každodenní prací s lidmi. Zdravotník-křesťan ji většinou cítí jako své poslání. V této souvislosti vzniká samozřejmě mnoho otázek, o kterých se běžně v nemocnici nemluví, jsou však důležité pro duševní rovnováhu či osobní posilu. Na konferenci o tom přednášejí nejen známé osobnosti z oblasti teologie, filozofie a medicíny, ale i lidé z praxe.

Určitě je v centru pozornosti zejména etický přístup k nemocným, který by se měl neustále zlepšovat bez ohledu na náboženské založení jednotlivců. Ačkoliv je lékařská etika součástí dnešní výuky, často se v praxi setkáme se zcela odlišnou realitou a stále je co zlepšovat. Dříve se kladl důraz pouze na léčbu těla a nikdo si příliš nepřipouštěl, že člověk má také duši, přestože se heslo milosrdných bratrů Per corpus ad animam (lat. tělem k duši) v praxi osvědčuje již více než 400 let. Ale i na tomto poli se situace postupně lepší. Příkladem může být hospicová péče, kde je etika na vysoké úrovni.

Proč se duchovní služba v našich nemocnicích dosud nestala standardem, jak je tomu v celém civilizovaném světě?
Velmi záleží na vedení zdravotnických zařízení. Často převládá názor, že duchovní péče je jakási nadbytečnost, kterou budeme trpět, jen když to lidé chtějí. Pokud se nejedná o církevní zařízení, většinou záleží na aktivitě farnosti, ve které se daný zdravotní ústav nachází, zda a jak svoji misijní činnost rozvine. Situace je od jedné nemocnice k druhé zcela odlišná. Navíc je dnes ve zdravotnictví díky ekonomickým problémům velmi nestabilní prostředí, ředitelé se často střídají a tak mnohdy chybí nejen vůle, ale i čas zabývat se těmito otázkami.

Nepomohlo by duchovní péči například, kdyby osoby pověřené pastorací měli průkaz pro neomezený přístup k nemocným?
V nemocnicích dnes všichni zaměstnanci nosí vizitky se jménem a funkcí, někde i s fotografií. Pokud by duchovní nemocnici navštěvoval stabilně, nevidím žádný problém v tom, aby tuto vizitku nosil také. Nejdůležitější je ale dialog s vedením nemocnice,které je nutné přesvědčit, že jde o pomoc pacientům. Nemusí to být lehká ani krátkodobá záležitost. Pro pacienty je významná zejména informovanost, jak a na koho se mohou v duchovních potřebách obrátit. To by měly umět odpovědět sestry na všech stanicích. Ještě lepší je umístit na nemocniční pokoje malý rámeček s tímto textem. Stejně jako pravidelné bohoslužby je v nemocnici důležitá i skutečnost, že o nich každý pacient ví.

Jedním z témat poslední konference byla také péče o duševní zdraví samotných zdravotníků.
Ani to není jednoduchá otázka. U všech pomáhajících profesí, nejen zdravotníků, ale třeba i kněží nebo učitelů, je duševní zdraví velmi důležité. Zejména v těžkých oborech tváří v tvář utrpení a smrti je možné utrpět tzv. syndrom vyhoření. Také o tom jsme na poslední konferenci dlouze diskutovali. Jak si počínat, aby se to žádnému z nás nestalo. Zdravotník-křesťan se často nasazuje více než ostatní - má ale také velikou posilu v podobě modlitby. Spolu s ní je třeba aktivně využívat také radost. Vždyť i tu nám nebeský Otec hojně připravuje, je jen třeba ji i v místech bolesti neustále hledat a nacházet.