- Katolický týdeník

Cvičení, šátkování, tvoření – a od loňského září i angličtina: to je výčet kroužků pro nejmenší v Křesťanském mateřském centru Duha v Plzni. „Nejdřív angličtinu nechtěli, ale maminky si ji vyžádaly,“ říká předsedkyně centra Linda Čechová. V uplynulém pololetí si sem tak chodilo „hrát s angličtinou“ hned deset dětí.

Jazykové kroužky se dnes stávají běžnou součástí nabídky mateřských center a školek, ve větších městech přibývá také školek i jesliček se střídavým programem v češtině a jiném jazyce, z nichž některé přijímají děti třeba už od dvanácti měsíců. Většinou se zde setkáváme s angličtinou, což odpovídá praxi na základních školách, kde angličtina až šestinásobně převažuje nad druhou němčinou, a dokonce třicetinásobně nad ruštinou a dalšími jazyky. Povinně se přitom s cizím jazykem začíná až ve třetí třídě ZŠ a ani angličtina není povinná – výběr řeči je na rozhodnutí jednotlivých škol.

Využít příležitost

Školky cizí jazyk zařadit mohou a nemusejí: rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání cizí jazyky nezahrnuje a jejich zařazení se neplánuje ani do budoucna. Odborníci se přitom shodují, že právě rané dětství je k osvojování jazyků ideální dobou. „Pokud jde o mateřštinu, tu dítě poslouchá už v matčině lůně, a tak po narození reaguje na zvuky lidské řeči daleko vnímavěji než na zvuky jiné. A tato mimořádná vnímavost trvá i v batolecím a předškolním věku,“ vysvětluje dětský psycholog Jaroslav Šturma.

Jazyk hrou

Zároveň je však podle něj potřeba rozvážit, jak k výuce nejmenších dětí přistupovat. „Tradiční způsoby výuky tu totiž bývají méně účinné a někdy dětem vztah k novému jazyku spíše pokazí,“ upozorňuje Šturma. „Jistým přínosem zde může být výuka promyšlenou a tvořivou formou hry, zapojující smysly, pohyb, hudbu, zpěv a rytmus. Kritériem zdaru je ovšem spíše to, zda dítě do takových kroužků chodí rádo a zda se na ně těší, než bezprostřední počet naučených slov,“ dodává psycholog. „Na místě je tu vždy některá z komunikačních metod,“ potvrzuje Jitka Trojáková, učitelka angličtiny v jazykové agentuře. Při svých hodinách děti nechává hledat schované obrázky podle jejich anglického pojmenování a vybarvovat podle anglických názvů barev, a také s nimi střídá činnosti, aby děti snáze udržely pozornost. „Ty nejmenší musím pokaždé tak trochu ošidit,“ usmívá se Jitka, která je z praxe přesvědčená, že lepší výsledky přinesou u dětí kratší, zato častější lekce. „A ideální je pamatovat na to, že u těch nejmenších jde spíš o pasivní porozumění než o to, aby dokázali sami mluvit,“ podotýká. „Brzké seznámení s jazykem jim ovšem jednoznačně dává výhodu při jeho pozdějším studiu.“ Výhodou je i to, že malé děti ještě nemají dovyvinutá mluvidla, a snadno se tak – na rozdíl od dospělých studentů, kterým často i při dobrém zvládnutí cizí řeči zůstane akcent – naučí přesně vyslovit jakýkoli zvuk. Učitelka jazyků Jana Tvrzníková (čtenáři KT ji znají jako autorku lekcí angličtiny v této příloze) upřesňuje: „Jde také o to, že předškolní děti ještě neumějí číst ani psát, a tak se mohou spolehnout jen na to, co slyší. Když nasají špatnou výslovnost, obtížně se jí pak zbavují – když ale dostanou možnost, nejlépe s rodilým mluvčím, získat výslovnost správnou, udrží si ji po celý život.“ A dodává, že základem úspěchu je dítě k jazyku netlačit a nepřetěžovat je. „Když necháte věcem volný průběh, dítě se samo zajímá, vyptává se a jazyk ho začne doopravdy bavit,“ shrnuje Jana Tvrzníková.