- Katolický týdeník

„Dnes, kdy stále více lidí myslí nebezpečně stejným způsobem, schopnost umění znejistit naše obvyklé způsoby vnímání může být jeho největším přínosem.“

V meandru, kterým Vltava obtéká poloostrov pražských Holešovic, se hlavní město stále proměňuje. Z bývalých jatek je velká tržnice, na kolejiště nádraží Praha–Bubny si brousí zuby developeři s projekty administrativních budov. Proměna továrního komplexu v Osadní ulici přinesla realizaci první části objektu DOX, centra současného umění. Název připomíná blízkost holešovických loděnic a doků, jakož i řecká slova doxa, označující názor, mínění či přesvědčení, a paradoxon – nepravděpodobnost, protismyslnost. Umění jsme často spojovali s pojmem muzea či galerie. Tyto instituce objevil ovšem až romantismus, předtím byly neznámé. Zdá se, že současnost vrací umění k dávným dobám, kdy umělec spolupracoval s šamanem nebo knězem při hledání vztahu k tomu, co nás přesahuje. Výrazné změny, které vidíme všude kolem sebe, se projevují i v tom, čemu říkáme umění. Návrat k závažným tématům neznamená návrat k náboženskosti, bez níž si staré umění nedovedeme představit. Je to i politika a společenské poměry, které určují náš život. Vztah k Universu se jim nemůže vyhnout.
Zahajovací výstavu Vítejte v kapitalismu tvoří čtyři instalace. Cykly velkých obrazů José Maria Cana nás drsně uvádějí do současného světa, jehož kořistnické tendence jsou v popředí mediálního zájmu. Zvětšené portréty proslulých finančníků, obrazy z novinových zpráv, inzerování prostituce v tisku, vláda peněz, novin a televize je tu představena bez příkras a idealizace. Prostory DOXu nezapřou svůj původ v továrních halách, rozměry místností vybízejí k monumentalitě. Obrovská zakřivená stěna z knih Mateje Kréna je novým vtělením nápadu použitého před několika lety ve foyeru pražské Městské knihovny. Desetitisíce naplocho položených knih, použitých jako stavební materiál, drtí diváka svou mnohostí: „Marnost, všechno je marnost“, vybaví se mu citát z knihy Kazatel. Vstoupí malým otvorem do stěny, pohlédne dolů a nahoru, a pojme ho závrať: všude samé knihy. Podobně působí i proslulá sbírka Jiřího Hůly z Kostelce nad Černými lesy. Mezi stovkami krabic sedí sběratel a na počítači zpracovává dokumentaci svého bohatství: krabice jsou plné katalogů, monografií, plakátů i pozvánek na výstavy českých umělců z posledních zhruba třiceti let. Vše je abecedně uspořádáno. Hůla do sbírky nevnáší hierarchii, sbírka působí jako obrovské mraveniště české výtvarné kultury. Nápis na zdi: „Jsem českej srab, kterej čuměl, když nakládali Židy, hajloval náckům, mával komoušům a pak chtěl jistotu desetinásobku“, uvozuje výstavu skupiny Pode-Bal, která se podobně jako skupina Rafani vymezuje společenskou kritikou. Při popisu neprovedené akce Nabílení české vlajky pomníku vítězství na Klárově nelze nevzpomenout na Davida Černého a jeho natírání smíchovského tanku na růžovo.
V krátkém článku nelze popsat všechno, co poutá pozornost v budově DOX. Světelné znaky zpráv, padající po stěně odkudsi shora, reflexe toho, jak se liší skutečnost od jejího obrazu v médiích. Jedinečné je Centrum moderního designu, obsahující exponáty od Víznera po Šípka. Minimalistická architektura Ivana Kroupy všem expozicím dává čistý a přehledný rámec, tušení bývalé továrny se nevtírá a nepřekáží. Průmyslová architektura sleduje účelnost a neestetizuje; po Wanieck-Gallery v Brně, lidově zvané Vaňkovka, dostala i Praha svou uměleckou továrnu. Ta zve k tomu, aby lidé přicházeli, dívali se a přemýšleli.
Centrum současného umění DOX se nachází na rohu ulic Osadní a Poupětová v pražských Holešovicích. Výstava Vítejte v kapitalismu je otevřena do 8. 2. 2009.