- Katolický týdeník

VÁCLAV UPÍR KREJČÍ
Kamarád a kolega Iva Pešáka, který se snaží dělat radost druhým lidem. Vždy prý novinářům říká, aby o něm nepsali, že je zároveň spisovatelem, textařem, básníkem, hercem, zpěvákem, protože je mnoho lidí, kteří neumí ani svoji profesi, jež dělají.

Vaše přezdívka zní „Upír“ a zároveň jste iniciátorem Dne smíchu. Jde to k sobě? Upír přece vysává krev, kdežto ten, kdo rozdává smích, lidem pomáhá.
Lešek Semelka o mne tvrdí, že jsem takovým zvráceným upírem, který místo toho, aby lidem krev z žil vysával, tak ji tam nalévá. Myslím si, že jsem upíra v mém pojetí polidštil.

A co otázka humoru?
Trochu mne dnešní doba děsí, protože humor se moc nemusí. Jako by při něm vycházelo najevo, že člověk je hloupý. Kdo je vážný, myslí si, že je chytrý, a kdo se směje, myslí si, že je blbec.

Jaký máte smysl života?
Důležité pro mně je vytvářet sobě i lidem okolo hezké chvíle a radost.

Co byste změnil, kdyby to šlo?
Prosadil bych to, aby byly alespoň jednou měsíčně zakázány v rozhlase a televizi negativní zprávy, aby si lidé uvědomili, že jsou také krásné dny. Běžně na sebe ale nechávají pouštět negativismus, koukají na nesmyslné horory, akční filmy, vidí tisíce potoků krve. Jsou divní.

Co byste doporučil rodinám, aby se jim lépe žilo?
Když jdou domu, aby nesoustřeďovali své myšlenky na to, jak hned u vchodu vychrlí, že ten den nestál za nic, že vše bylo špatné. Udělejte přesný opak: před dveřmi shoďte vše negativní, nadechněte se, nasaďte úsměv a řekněte: „To jsem rád, že jsem doma! Jsem šťastný, že vás mám.“ Také doporučuji, aby se lidé navzájem chválili. V mé knížce pro děti Kecka a Pecka na planetě fantazie jde o to, abychom si uvědomili, že naše děti jsou kolikrát zapomenutí trosečníci na ostrově uprostřed vlastního domova. Rodiče je neumí pohladit, říci jim, že něco bezvadně udělali.

Jak vnímáte Boha?
Mám k němu osobitý vztah. Ale vím naprosto jistě, že život smrtí nekončí. Vím to i proto, že mám zcela jasný důkaz toho, že moje babička mi i po smrti určitým způsobem pomáhá.