Vydání: 2016/23 Češi putovali za Božím milosrdenstvím, 31.5.2016, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

První věc je zakusit milosrdenství na sobě. Pokud děti samy nezažily, že na ně někdo myslí, že je vůči nim milosrdný, těžko po nich můžeme chtít, aby se například uměly dělit nebo byly milosrdné vůči druhým – jak upozorňuje boromejka Angelika Pintířová, která mj. pracuje ve výchovném ústavu s problémovou mládeží. I u sebeproblémovějšího dítěte s poruchami chování lze vždycky najít aspoň jednu věc denně, za kterou ho můžeme pochválit. Sestra Angelika doporučuje, abychom dělali skutky milosrdenství spolu s dítětem, i když je to náročnější, neboť mnohdy dané věci uděláme mnohem snáze a rychleji sami. „Můžeme vést dítě k tomu, aby druhým přálo k narozeninám, spolu s ním přemýšlíme, jaký koupíme dárek. Je dobré pěstovat v dětech určité rituály, kdy myslíme na druhé. Necháme je, aby spolu s námi pomáhali starým lidem, nebo jdeme společně na hřbitov,“ vyjmenovává sestra Angelika. Důležité je podle ní i to, aby se děti účastnily pohřbů, pokud taková situace v rodině nastane. Aby viděly, že pláčeme a že se za zemřelé modlíme.
„Je dobré, když jdeme dětem příkladem a děláme spolu s nimi skutky milosrdenství v praxi,“ přitakává P. Benedikt Hudema, kaplan Základní školy sv. Voršily v Praze. Raději než jen povídat a vysvětlovat je podle něj lepší konat – a vidět konkrétní efekt. „Například u nás, když jdou děti k prvnímu svatému přijímání, dostanou za úkol něco vyrobit nebo namalovat. Svůj výtvor potom přinesou během mše svaté s obětními dary a pak ho spolu s rodiči donesou někomu, kdo je nemocný,“ říká kněz. Už od nejútlejšího věku tak mohou být děti svědky našich skutků milosrdenství.
Měli bychom být milosrdní samozřejmě nejen v tomto roce. Na co se ale speciálně právě letos zaměřit? P. Benedikt doporučuje obrátit pozornost k duchovní pomoci. „Je to mnohem těžší než někomu koupit jídlo nebo mu pomoci v hmotné oblasti. Máme si všímat, že jsou lidé, kteří duchovně bloudí, a ukazovat jim cestu. Někdo se žene do průšvihu, a pokud mi na něm záleží, nemohu se jen tvářit jako kamarád, ale musím mu to říct. Nebo si všímat, že se například někomu rozvádí rodiče a on potřebuje pomoc a podporu,“ uvažuje kněz. Dodává, že i malé děti mohou spolu s rodiči projít Svatou bránou a splnit podmínky potřebné pro získání odpustků. Odmalička se tak mohou učit, že jako rodina myslíme na druhé, ať už živé či zemřelé, a něco pro ně děláme.
Mnoho z těchto věcí děláme automaticky, ale určitě není od věci, když dítě za skutky milosrdenství pochválíme, poděkujeme a zdůrazníme, že právě udělalo něco dobrého. A možná budeme překvapeni, jak umí být děti v tomto ohledu vynalézavé.