Vydání: 2009/9 Různé tváře pouště, 24.2.2009, Autor: František Kunetka

Slyšel jsem nedávno, že kněz nazýval postní dobu „velikonoční dobou kající“. Není to matení pojmů? Vždyť postem se teprve na Velikonoce připravujeme! (T. M., brněnská diecéze)

Popeleční středou nezačala pouze doba postní, ale zároveň i jeden velký a významem nejdůležitější celek liturgického roku – a sice okruh velikonoční. Ten je složen ze tří období: doba 40 dnů (lat. quadragesima), celek tří dnů (lat. triduum) a pak údobí 50 dnů velikonoční doby (lat. quinquagesima). Tato tři údobí jsou tedy součástí velikonočního „bloku“, jenž má širší rozsah než pouze doba velikonoční. Někdy jsme se už mohli setkat i s označením postní doby jako „velikonoční doby pokání“. Jakkoli to může znít překvapivě, teologicky a věcně jde o správné označení. Neoznačujeme snad celek tří nejvýznamnějších dnů v liturgickém roce, tedy Velký pátek, Bílou sobotu a Neděli Zmrtvýchvstání, také jako „velikonoční třídení“ (lat. Sacrum triduum paschale)? Velký pátek je tedy Velikonoční pátek! Tyto zdánlivě nenápadné jazykové nuance nám mohou nabídnout podněty k prožití údobí, které začínáme. Pokání není samoúčelným jednáním, má smysl jenom v pohledu na vyšší celek. Pravé pokání vede k vnitřnímu obrácení, které mě disponuje k setkání s Bohem, jenž ve velikonočním tajemství svého Syna ukázal lásku k člověku, lásku, která jde až do krajnosti. Uchopit tuto lidsky neuchopitelnou a paradoxní skutečnost a vstoupit do ní vyžaduje obrácení. Proto jiný, též zcela správný, výraz pro dobu postní je „doba 40 dnů“. Symbolika čísla 40 jako doby zrání a rozhodování před zásadní skutečností, která ovlivní a poznamená můj život, je v Písmu dobře dosvědčena (Noe a potopa, Mojžíš na Sinaji, Izrael na poušti, Eliáš u Chorebu, Jonáš v Ninive a samozřejmě Ježíš v samotě pouště). Dějiny spásy jsou proto velkým tématem této liturgické doby.

SMLOUVA O PŘÁTELSTVÍ S BOHEM

Když se podíváme na první čtení ze Starého zákona pěti postních nedělí (šestá je již Květná), nabízí se nám panoramatický pohled na dějiny jednání Boha s člověkem, kdy všechny texty jsou spojeny tématem smlouvy: Noe a smlouva s veškerým stvořením, Abraham a jemu dané zaslíbení, Mojžíš a Sinaj, svoboda po návratu z exilu, Jeremiáš a nová smlouva. To není výčet nějakých „paktů o neútočení“, nýbrž doklad o Bohem mnohokrát a neúnavně nabízené „smlouvě o přátelství“; ta pak vrcholí ve smlouvě „nové a věčné“, stvrzené Kristovou krví. Tematika dějin spásy hrála významnou roli v přípravě katechumenů; pro ně je toto údobí dobou bezprostřední přípravy na přijetí iniciační svátosti. Pro nás již pokřtěné je dobou přípravy na obnovu křestních závazků o slavnosti Veliké noci. Potom, co jsme uvedli, můžeme tuto „posvátnou dobu 40 dnů velikonočního pokání“ pojmout jako přípravu na hlubší prožití „tří svatých velikonočních dnů“, jimiž vstoupíme do „posvátné doby 50 dnů velikonoční radosti“.

P. František Kunetka, vedoucí katedry liturgické teologie CMTF UP