- Katolický týdeník

Na sklonku roku 2005 vyšla v pražském nakladatelství Dauphin pozoruhodná básnická kniha Gustava Erharta, který většině čtenářů bude patrně známější jako autor esejů, studií a recenzí o pozoruhodných osobnostech moderního výtvarného umění. Kniha Podvojná znamení v sobě spojuje dva původně samostatné soubory básní, nyní definitivně upravené a uspořádané. První, Podpůrná ticha, vydal v bibliofilské úpravě jako soukromý tisk Martin Dyrynk roku 2001; druhý, Průniky prázdnem, vyšel jako příloha časopisu Tvar před dvěma roky.
Polský dekadentní spisovatel Stanisław Przybyszewski, jenž patří mezi Erhartovy oblíbené autory, ve známé autoportrétní stati s názvem V zrcadle popsal zemi svého života jako krajinu tesknoty. Té tesknoty, která mate slova, mísí hlásky se vzlyky a slévá obrazy do podivuhodných pásem. A takový je i básnický svět lyriky Gustava Erharta. Je naplněn bolestí a nejistotou, která se mísí se slábnoucími vzpomínkami zaniklého světa, po němž zůstávají jen drobné úlomky a útržky, chromá torza druhdy okřídlených vět a hasnoucí snové obrazy. Lyrický subjekt, který po něm kráčí, o něm mluví jazykem této země, ale i o unikání z něj. Tesknota se stává nepřeslechnutelným, pulzujícím hlasem temně se valícím šedivými ulicemi a podél vysokých zdí zahrad, kde „místo listí ticho zetlelo“ a kde se z nářku rodí nová slova. Tesknota je panstvím samoty v bohapustém světě a blouděním po neplodných úhorech skutečnosti. A jako taková probouzí touhu po nadpozemských drahách, kde jedině je možné nalézt opravdový vnitřní pokoj.
Autorovu nejnovější sbírku můžeme nazvat lyrikou tesknoty. Básník je vnímavý vůči všem dotekům, jimiž ho jeho okolí stíhá. Těžko snáší kruté sevření plynoucí z duchovního ochromení současníků a s nadějí se upíná k duchovním horizontům svého nitra. Ne vždy ale najde cestu, která vede bezpečně k cíli; často se mu ztrácí a on podléhá sžíravé skepsi. Touha po spirituálním růstu tak mnohdy nebývá naplněna, nahrazují ji různé podoby nebytí. Lyrický subjekt v těchto okamžicích touží zapomenout nejen svou minulost, ale i přítomnost spojenou se světem ustrnulým ve stereotypních schématech, plným materialistické pohodlnosti a zhoubné vnitřní nekázně.
S tématem vzdalování se od skličující skutečnosti a se skeptickou tóninou souvisí pak i podoba jednotlivých básní. G. Erhart se v nich především soustřeďuje na symbolistickou mnohoznačnost slova. Jeho významu, zvuku i imaginaci je podřízena celková stavba veršů. Vznikají tak zpravidla drobnější, interpretačně otevřené texty neotřelé hudební stylizace, kdy melos je nejednou prvkem dominantním. Básník citlivě využívá četných podob rýmové strukturace, asonancí a aliterací. Podobně nápaditá je obraznost básní, pro níž je charakteristické napětí mezi vizuální snovostí (často až fantaskní) a významovou meditativní abstraktností.
Tato tichá, soustředěná reflexivní lyrika hledá krásu a hloubku bytí na nezřetelných okrajích známých obzorů. Nahlíží svět bolavýma očima a vidí jej jinak, než bývá běžné. Podvojná znamení jsou originální výpovědí o tomto světě; výpovědí o cestě individua, které překonává všudypřítomný nesoulad a hlomoz koncentrací na bohatý život niterný. Je to působivá básnická zpráva o putování krajem dnešní tesknoty.

Karel Kolařík
Gustav ERHART: Podvojná znamení. Dauphin, Praha 2005