Vydání: 2019/33 Papež: Oživme sílu Evropy, 13.8.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 33

„My sami jsme svým potomkům první katechezí. Způsob, jakým se k nim chováme a jak je milujeme, se jako přirozený důsledek přenese i na způsob, jakým budou napříště vnímat Boží lásku,“ uvádějí Martin a Monika Gajdovi ve své knize Rodiče v akci. Vybízejí k přítomně prožitému času s dítětem, k oboustrannému respektu a vnímání rozdílů, individuality každého.
Většina rodičů si po přečtení takové dobré rady povzdechne a zalituje, že není v naší moci „natáhnout“ čas a zastavit se. Běžný den díky svým povinnostem připomíná kolotoč v lunaparku, jedna událost střídá druhou a rodiče malých dětí často nevědí, kde jim hlava stojí. Večer doslova „padne“ celá rodina do postele, ještě před usnutím při modlitbě možná tak stihne poprosit o Boží ochranu.
Modlitba za tmy a v tichu
Snad prázdniny a svátky jsou výjimkou, která dovolí cennou chvíli zastavení, rozhlédnutí se kolem. Poslední týdny prázdnin jsou tak cennou příležitostí k vybídnutí: Co tak jednou s dětmi prosit o Boží ochranu tam, kde budeme hmatatelně cítit její nutnost? Společné spaní pod širákem je jednoduchou možností, jak prožít intenzivní společné setkání rodiče s dítětem. A člověka s Bohem.
Tento výjimečný zážitek je zpravidla vyhrazen skautským či turistickým oddílům – málokterý rodič se dokáže lehce vzdát blaha postele. „Měl jsem štěstí, že jsem narazil na několik výjimečných skautů, kteří mě přivedli k tomu, abych uměl kontemplovat Boží všemohoucnost v kapce rosy, kontryhelu, mateřídoušce, borové šišce či v mravenčím a včelím společenství,“ vzpomíná na chvíle v oddíle politolog Stanislav Balík. Zároveň přiznává, že je „sova“, nikoli „skřivan“, a užívá si proto častěji krásy západů slunce a noční oblohy. „Jsem vděčný za chvíle, kdy mohu svému Stvořiteli vzdávat chválu v pozdním večeru uprostřed lesů, se zrakem upřeným ať už na oblohu či do plamenů ohně,“ dodává.
Černočerno a tátův spacák
spaní pod hvězdnou oblohou je přitom dobrodružství dostupné pro každého. Nemusíme vyjíždět na daleké cesty, kupovat speciální výbavu. Spát můžeme venku na zahradě, v lese za vesnicí i za městem, na nejbližším kopečku. Kromě úcty k přírodě vedeme děti i k hlubšímu duchovnímu prožitku, upevníme také vzájemné rodinné vazby. „Jednou jsme spali s tátou v lese, když jsem byla ještě malá. Nepamatuju si nic, jen černočernou tmu kolem a vůni jeho spacáku, když jsem se k němu přitiskla – opravdu jsem se bála. Ráno jsme se probudili do úplně jiného světa. Ten prudký předěl mezi děsem nočního lesa a ranním blahem ze slunce si pamatuju dodnes,“ vzpomíná na jednu rodinnou dovolenou studentka Petra Černíková z Brna.
Strach ze tmy musí ale překonat nejen dítě – i dospělý přirozeně cítí obavy z šera nočního lesa. Jak tedy začít? Dozvíte se v anketě.