- Katolický týdeník

V průvodu jdou stovky lidí, někteří absolvují jen část trasy, jiní plánují ujít celé čtyři tisíce kilometrů, které je dělí od Aleppa. Dále budou pokračovat v pochodu přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko či Turecko.
„Všichni se shodujeme na tom, že je zásadní, aby se humanitární pomoc dostala k civilistům v obléhaných částech Sýrie. Nynější zastavení palby je nejisté. Vývoj předchozích příměří a podmínky toho stávajícího vyvolávají pochyby, že by boje nyní mohly dlouhodobě ustat. Ochrana civilistů je nadále naprostou nezbytností,“ říká Sebastian Olényi, mluvčí organizačního týmu pochodu. Po cestě se jeho účastníci setkávají s nečekanou vlídností. Místní lidé jim otevřeli tělocvičny pro přespání, zajímají je debaty s nimi a často je zvou na jídlo.
Hned při vstupu do České republiky se pochod setkal s velmi kladným přijetím od křesťanů. „První den po přechodu hranice nás v Libouchci přivítali na místní faře. Přijel tam farář z Ústí nad Labem, který pochodu požehnal, společně jsme se modlili otčenáš – každý v jazyce, ve kterém ho uměl,“ popisuje Jan Skalík z organizačního týmu české části pochodu. Součástí pochodu jsou podle něj především večerní debaty o situaci v Sýrii, o možnostech řešení konfliktu i o tom, jak je možné se do pomoci zapojit.
Celé putování má podle něj velmi poklidnou atmosféru vzájemného respektu, každé ráno mají účastníci prostor připomenout si utrpení lidí v Aleppu a pomodlit se za ně, pokud chtějí.
V Litoměřicích se s účastníky pochodu setkal biskup Jan Baxant. „Pevně věřím a sdílím vaši naději, že Aleppo bude znovu vybudováno, ovšem lidmi, kteří se tam vrátí, kteří tam buď naleznou své ztracené zničené domovy, anebo tam přijdou jako tvůrci a obnovitelé. Přeji vám na vaší pouti, na vašem pochodu, aby vás Bůh chránil – a vy, kteří tam dojdete, abyste s sebou přinesli poselství Kristova pokoje, protože s jeho pokojem, s pokojem v duši může člověk tvořit,“ řekl účastníkům pochodu a následně se spolu s nimi pomodlil. „Po našem zatím dvoutýdenním pochodu jsme nikde nebyli uvítáni tak vřele, jako zde v Litoměřicích. Mnohokrát děkujeme za vlídná slova,“ reagovala jedna účastnice Pochodu pro Aleppo.
O potřeby poutníků se v Litoměřicích postaralo několik místních farnic. Pomohly pro ně zajistit jídlo i ubytování. „Není mi jedno, co se v Sýrii děje, a tato výzva mě oslovila. Myslím, že má smysl se o dění v Sýrii zajímat. Člověk přirozeně cítí potřebu solidarity a nechce jen tak stát se založenýma rukama. Přála bych si, aby účastníci pochodu cítili podporu nás všech,“ řekla KT Zuzana Legnerová, jež celou tamní pomoc koordinovala. Podle Marie Mazancové, která se starala o zajištění jídla, byla solidarita místních lidí velká: „Největší ohlas mělo veganské jídlo. Připravili jsme pro ně i zelňačku, guláš, spoustu sladkého jídla, čaj, kávu. Lidé nakoupili také plastové sáčky, takže jsme mohli připravit i svačiny.“ U sebe doma Marie Mazancová navíc ubytovala tři studenty z Německa. „Sama putuji, takže vím, co to obnáší. Byla jsem strašně ráda, že mohu alespoň takto vrátit to, co každoročně přijímám.“
Kromě svačiny dostali poutníci na další cestu i požehnání od generálního vikáře Mons. Martina Davídka. Ten poukázal na to, že jejich cesta je spojena s mnoha oběťmi, které na ní prožívají. Poté popřál poutníkům šťastnou cestu s tím, ať je na ní doprovází Bůh.
K pochodu se může přidat kdokoliv nebo si s jeho účastníky jen promluvit. Ti, kteří se vydají na cestu, by si s sebou měli vzít spací pytel. Spí se většinou v teple, o ubytování se stará organizační tým, který si pochvaluje vstřícnost křesťanů různých vyznání, kteří nabízejí své domovy či modlitebny.
O víkendu dorazil pochod do Prahy, kde se konaly debatní a pietní akce pro širokou veřejnost. Především nedělní debata ve smíchovském klubu MeetFactory a pondělní shromáždění „Svíčka pro Aleppo“ na Hradčanském náměstí.
Účastníci pochodu mají v plánu projít například Žďár nad Sázavou či Brno, Česko by měli opustit 1. února u Mikulova. Celou trasu a místa setkání lze nalézt na webu či na facebooku.