Vydání: 2011/34 Křesťan a baroko, 18.8.2011, Autor: Jiří Macháně

Byl 13. srpen 1968. Jen osm dnů scházelo do příjezdu okupačních vojsk Varšavské smlouvy. V čase, kdy se celé někdejší Československo „nadechlo svobody“, se v opatském chrámu Narození Panny Marie v Želivi schází shromáždění řeholníků, kněží a jejich představených a společně slouží mši svatou. Spojuje je bolestná zkušenost: právě sem je uprostřed jedné dubnové noci roku 1950 svezli pochopové komunistické Státní bezpečnosti. Na stejném místě, ale o 61 let později, tedy minulou sobotu, byl odhalen památník všem 464 zde internovaným kněžím. Na slavnost už však nedorazil ani jeden z nich…

Jména těchto řeholníků a kněží nyní pokrývají přímo v křížové chodbě želivského kláštera několik metrů vysokou zeď v jedné z nik ambitu. V popředí pak stojí mohutný kříž. „Ať nás Bůh naplní pokojem a odpuštěním, které je důležité pro život každého z nás,“ přivítal představený zdejší komunity premonstrátů, opat Bronislav Kramár, poutníky a hosty na bohoslužbě, jež slavnostnímu odhalení památníku předcházela. Sloužil ji arcibiskup Dominik Duka, který připomněl, že při bohoslužbě v roce 1968 stanul u oltáře jeho předchůdce, kardinál František Tomášek, spolu s arcibiskupem Karlem Otčenáškem či P. Antonínem Šuránkem. „Zde vznikl výběrový tábor pro představené a kněžskou elitu, pro ty, kteří by se mohli stát nositeli odporu proti komunistickému režimu. Tito zde i jinde internovaní byli součástí národa, který upadl do otroctví a nevole těch, pro které závist a nenávist, likvidace třídního nepřítele byl program,“ připomněl arcibiskup Duka. Během promluvy vyzval přítomné k modlitbě „za tyto statečné svědky naší víry, kterým byla nabízena svoboda za zradu“. „Jsme zde, abychom poděkovali těm, kteří se stali svědky víry, abychom svou přítomností řekli: Nezapomínáme,“ zdůraznil Dominik Duka a poukázal na příklad těch, kteří byli v Želivi internováni: „Ukázali, že život církve vůbec nezáleží na zákonech, penězích, majetku či přízni. Ale že se opírá o víru, pevný hrad. Dosvědčili nám, že Bůh dopouští, ale neopouští,“ uvedl pražský arcibiskup. V souvislosti s utrpením a pronásledováním církve za komunistického režimu v Československu připomněl Dominik Duka, že doba pronásledování křesťanů neskončila: „Každou hodinu a každou minutu jsou na této Zemi křesťané vlečeni do vězení, táborů smrti a hladu, jsou odsuzováni a zabíjeni. Několik stovek tisíc lidí prochází tímto peklem každý rok.“