P. Musila si budou lidé na Haiti navždy pamatovat

Máte studijní i pracovní zkušenosti z USA a Kanady. Dá se nějak srovnat způsob pomoci na Haiti a na severu Ameriky? Myslím, že to nejde porovnávat – USA je nejbohatší a nejmocnější země na světě, Haiti patří k těm nechudším. V USA jsem měl vždycky radost, když jsem viděl mnoho kvalitních silnic, celkově fungující infrastrukturu. Na Haiti je to strašné. Když jsem působil v USA, ze Springfieldu do mé farnosti to bylo stejně daleko jako nyní na Haiti vzdálenost mezi dvěma farnostmi, které spravuji. V USA mi cesta trvala pár minut, na Haiti jsou to hodiny. Je opravdu těžké cokoli porovnávat. Ale na obou místech žijí báječní lidé.

Jak jste se dostal do farnosti Baie-de-Henne, nejchudší oblasti Haiti, kde působíte?

Poté co odtud odešel P. Roman Musil, neměl tam náš biskup koho poslat, protože v diecézi je málo kněží. Měl jsem na starosti celý děkanát a biskup mi řekl: „Prosím tě, běž do kostela, pomodli se a řekni Bohu ANO.“ – „Ale na co?“ ptal jsem se. „Jestli to uděláš, řeknu ti proč.“ Šel jsem tedy do kostela a řekl Bohu ANO. A biskup mě poslal do Baie-de-Henne. Byl jsem pak šťastný, že tam mohu být, ale někdy jsem se cítil naprosto bezmocný, když jsem viděl tu hroznou bídu. Na spoustě míst Haiti je chudoba, ale v Baie-de-Henne je absolutní mizerie.

Setkal jste se ještě s českým misionářem P. Romanem Musilem?

Já byl ten, kdo otce Romana v Baie-de-Henne představoval. Byl jsem kaplanem v sousední farnosti, když baieský kněz náhle zemřel. A biskup si přál, abych se o farnost postaral. Měl jsem ale už tři kostely a třicet dalších kapliček, nechtěl jsem čtvrtou farnost. Dozvěděl jsem se, že na Haiti přijíždí nějaký oblát, tak jsem biskupovi zavolal: „Jestli ho za námi nepošleš, budu v Baie-de-Henne sloužit mši jednou za šest měsíců!“ Naštěstí to biskup akceptoval. Otec Roman byl se mnou v mé farnosti a občas jsme jezdili do Baie-de-Henne, protože jsem nechtěl, aby tam nastoupil rovnou. Asi po šesti týdnech jsme se jednou vraceli a Roman povídá: „Něco ti chci říct – mám Baie-de-Henne rád.“ To jsem chápal, ale právě odtamtud odešly řádové sestry, a nechtěl jsem, aby tam byl Roman sám. Jednání s provinciálem naštěstí dopadlo dobře. Jeli jsme pak s otcem Romanem do Baie-de-Henne a já ho představil tamním lidem. A pak jsem odjel na pět let do USA.

Jak hodnotíte působení P. Musila v Baie-de-Henne?

Udělal obrovský kus dobré práce. On ty lidi miloval, pomáhal jim. Když do vsi přišla cholera, byli jsme s Romanem zrovna spolu na rekolekci – a jak to slyšel, hned chtěl balit. Byl jsem hrozně dojatý. „Ale ty jsi na rekolekci, navíc nechci, abys taky onemocněl,“ říkal jsem mu. Ale on nemohl zůstat a hned odjel. Nakoupil léky a pomohl jim dostat se z toho. Dobře udělal, protože v Baie-de-Henne je kněz pro lidi všechno. Roman jim moc pomáhal – se zdravotní péčí, s domy, s jídlem, platil dětem školu. Tamní lidé si ho budou pamatovat už navždy – pořád se mě ptají, jak se mu daří a kdy se vrátí.

Spravujete nyní kromě farnosti Baie-de-Henne i nedalekou farnost Mole St. Nicolas. Jaké projekty zde ve spolupráci s Charitou ČR a Arcidiecézní charitou Olomouc probíhají?

Je to hlavně Adopce na dálku a Daruj střechu nad hlavou. Jinak jde často o jednorázovou pomoc podle momentální potřeby. Bez partnerství s Českou republikou by situace v Baie-de-Henne byla velice obtížná. Je to nejchudší farnost na Haiti a jedna z nejchudších vesnic. Lidé tu nemají vůbec nic. Jako by tady byli uvězněni – ani stát jim nijak nepomáhá, nejsou tu žádné úřady, žádná infrastruktura, i policie už to vzdala a odešla. Je to úplně opuštěné místo. Přítomnost katolické církve znamená pro zdejší lidi všechno, stejně jako jakákoliv jiná pomoc – třeba český projekt Praga-Haiti, který podporoval právě P. Romana Musila a nyní díky němu vznikají nové studny s pitnou vodou. Lidé na Haiti ale hlavně spoléhají na svého kněze – ať se stane, co se stane, jdou za ním. Kněz je často jediná možnost, jak mohou získat pomoc. Pro něj je to ovšem velice těžké, protože nedokáže vždycky všechno vyřešit. Přesto děláme to nejlepší, co je v našich silách.