Věřící vzpomínali na 'generála bez vojska'

Vděčnost za mnohaletou službu v čele církve i osobní vzpomínky pamětníků přivedly v sobotu 4. srpna do svatovítské katedrály stovky lidí, aby si tu připomněli dvacáté výročí úmrtí kardinála Františka Tomáška.

Osobnost Františka Tomáška připomíná jak kardinálův portrét umístěný nedaleko oltáře, tak i množství květin před jeho náhrobkem v levé části katedrály. Nechybí mezi nimi ani věnec, který oblíbenému kardinálovi společně věnovali oba jeho nástupci na svatovojtěšském stolci: kardinálové Miloslav Vlk a Dominik Duka.

Stávající český primas ve své promluvě hovoří o nezastupitelné roli, jakou František Tomášek sehrál v boji s komunistickou totalitou. „Více než patnáct let byl jako biskup v ústraní. Byl vězněn v Želivě, v kamenolomu kléru Čech, Moravy, Slezska i Slovenska,“ zmiňuje kardinál Dominik Duka útrapy svého předchůdce a dodává: „Po Velehradu roku 1985 se stal symbolem odporu pro všechny poctivé lidi této země. Jeho slova a postoje, především ve svatoanežském roce, měly váhu. Vzpomeňte na jeho prohlášení z 25. listopadu 1989,“ připomíná kardinál Duka památnou událost. Tehdy se „generál bez vojska“, jak kardinála Tomáška posměšně nazývala komunistická propaganda, jménem svým i jménem církve jednoznačně postavil na stranu národa v boji s komunistickou mocí. Protože se tak stalo v přímém televizním přenosu během slavnostní bohoslužby ze svatovítské katedrály, znamenala tato slova pro komunistický režim jeden z posledních hřebíčků do rakve. Onen příslovečný poslední hřebíček pak symbolicky zatloukl opět kardinál Tomášek, když 29. prosince 1989 požehnal v pražské katedrále novému prezidentovi Václavu Havlovi. „Prvně jsme byli svědky toho, jak se mu zlomil hlas a tvář zalily slzy,“ vzpomíná na historickou událost kardinál Duka.

MUŽ HLUBOKÉ VÍRY

Po bohoslužbě se procesí kněží a jáhnů přesouvá do míst, kde se nalézá kardinálova hrobka. Směřují tam i pohledy přítomných věřících. Všichni se společně modlí za jeho osobu i národ, jemuž František Tomášek tak oddaně sloužil a jemuž se snažil Kristovu víru i přes nepřízeň doby, v níž působil, předat. Právě v tom tkví podle historika Jaroslava Šebka jeho největší význam. „Kardinála Tomáška především charakterizuje veliká houževnatost ve víře, v níž dokázal být velice pevný. S tím souvisí i jeho snaha hledat odpovědi na dnešní otázky, na otázky, které trápí současného člověka. V tom je jeho přínos stále aktuální,“ míní historik.