Jak čteme v řadě žalmů, pro Izraele je jediným skutečným pastýřem vybaveným veškerou pravomocí Hospodin, který vyvedl svůj lid z Egypta, putoval s ním pouští a uvedl do zaslíbené země. Bůh Otec poslal svého Syna, aby v tomto smyslu pokračoval během svého pozemského působení, a proto Ježíš mluví jako dobrý pastýř o věřících, kteří mu naslouchají a následují ho. On je ale také Beránkem, který je nakonec odsouzen a zabit, když ho pyšní představitelé velerady odsoudí k potupné smrti. Jako dobrý pastýř chtěl všechen lid shromáždit a sjednotit a přivést k pramenům živé vody. Každý, kdo naslouchal jeho slovům a přijal je za základ svého života, se stává novým stvořením, nezávislým na proměnách a nenávisti okolního světa. O této vnitřní proměně nás přesvědčují tak mnozí, že nemůžeme pochybovat o stálé platnosti Ježíšových slov a jejich působení. Např. spisovatel Fr. Mauriac popisuje svou zkušenost takto: Abych slyšel Boží slovo v Novém zákoně, méně se spoléhám na odborné výklady a víc na svůj vnitřní sluch. Existuje tón, který poznávám, řeč, o které jsem si jistý, že mě neklame. Který člověk kdy mluvil tak jako Ježíš Kristus?
Vydání: 2016/16 Nastupující plzeňský biskup se byl představit u sousedů, 15.4.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Evangelium se stalo jednou a děje se dnes a denně. Od prvních Velikonoc a svátků seslání Ducha Svatého je Ježíš v církvi přítomen, aby ji jako dobrý pastýř vedl a chránil a rozšiřoval její působnost; k tomu je vybaven mocí odpouštět hříchy těm, které poslal, aby šířili jeho poselství do všech končin světa a získávali mu učedníky – pomocníky v jeho záchranném díle. A jeho přáním je, aby jeho jednota s Otcem, který ho pověřil úlohou dobrého pastýře, pokračovala v sjednocení jeho učedníků s Bohem a mezi sebou navzájem. V tom tkví i poslání nás věřících, abychom si toho byli plně vědomi, překonali pokušení setrvačného klidu a nejen ústy hlásali, ale plně žili pověření, které se stále znovu obnovuje v modlitbě a liturgii. Nejde jen o nějakou krásnou myšlenku, která chvíli pobaví, ale o trvalou skutečnost, svou závazností převyšující všechny ostatní úkoly. I když se někdy opakuje mezi křesťany podobná situace, která v době před Gologotou a po ní vládla mezi Židy, tedy neporozumění až odmítnutí.
Kde se dnes vyskytuje možnost, aby neviditelný Pastýř byl středem svěřených ovcí? Kde jsou si lidé tak blízko, že si navzájem pomáhají a vytvářejí pravdivá společenství, příkladná pro chladný svět bezcílně se potácející v nejistotě a „pospíchající od ničeho k ničemu pod stropem oblohy popraskané“ (J. Zahradníček)? Tuto hřejivou blízkost prožívají ti, kdo se důsledně a s pokorou dávají vést laskavou rukou svého Pána, který je jejich věrným pastýřem, bratrem a přítelem, který své věrné nikdy neopouští, ale je s nimi až do skončení pomíjivého světa.
