5.3.2019

Milí bratři a sestry, ve středu jsme vstoupili do období přípravy na Velikonoce. „Návrat k podstatnému“, to je časté motto postní doby. A v podobném duchu nás vedou liturgická čtení. První čtení je jeden z nejvzácnějších textů Starého zákona. Obsahuje vyznání víry, které každoročně opakoval Izraelita, když přinášel o slavnosti dožínek do chrámu prvotiny ze své úrody. Zatímco u pohanských národů byly tyto oslavy často spojeny s orgiemi s kněžkami svatyně s úmyslem zajistit si další úrodu do budoucna, zde věřící Izraelita vyznává, že všechno, co má, dostal od Hospodina. Skrze dar úrody dostává člověk jakoby znovu do vlastnictví zemi, je ujištěn o Božím příklonu a štědrosti. To, co se kdysi odehrálo v dějinách, se nyní opakuje v liturgii: kdysi člověk obdržel vyvolenou zemi jako výraz Boží lásky a starostlivé péče o jeho život: nyní vstupuje do chrámu, aby zde vyznáním víry odpověděl Hospodinu na jeho lásku, aby ji uznal a obětí části své úrody své vyznání stvrdil…
Ježíš je v evangeliu podroben zkouškám na poušti. Ty jsou načasované do chvíle jeho slabosti, kdy vyhladověl. Tehdy přistupuje Pokušitel a míří na podstatu Ježíšova poslání. První pokušení má Ježíše přimět, aby svůj úkol využil ke svému prospěchu. Má přeci hlad, je Božím Synem – proč si nezajistit pokrm zázrakem? Ježíš nabídku odmítá citací Písma: nejen chlebem je živ člověk. Ježíš je sice nyní na poušti hladový, ale je to proto, že ho sem poslal Otec.
A proto tu i zůstane až do chvíle, než ho pošle jinam. V druhém pokušení ďábel Ježíšovi nabízí svoji moc ke spolupráci a lživě si osobuje právo ji na zemi rozdávat. Má jedinou podmínku: uznat, že zde na světě je na Božím místě. Ježíš se nenechá svést, protože člověk je povolán se klanět a sloužit výhradně Bohu. Třetí pokušení je nejzáludnější a bude se opakovat na kříži. Prověřuje vztah k Otci: Vrhni se dolů z chrámu! Otec je s tebou a slíbil tě chránit, ověř si to! Ježíš to odmítá s poukazem, že člověku není dovoleno vystavovat Boha zkoušce…
Ježíš prokázal v pokušeních obrovskou důvěru a podřízenost Otci, a ty jsou pramenem jeho úspěchu. Připomínat si, co jsme s Bohem již zažili, co pro nás udělal, je dobrým způsobem, jak sobě i druhým připomínat, že Pán je dobrý a že chce, abychom byli šťastní. Nenabízí však zboží „pod cenou“, je mnohdy náročný. Snažit se porozumět jeho úmyslům ve slovech Písma a přikázáních je snazší při vědomí jeho lásky k nám. Naproti tomu pokušení předstírají lákavý, atraktivní cíl, navíc „se slevou“. V listu Židům čteme: tím, že Ježíš sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí (2,18). Snažit se mu být proto ještě blíže je podle mého názoru velice šikovný a moudrý program, který nás může provázet dobou postní. Určitě to bude znamenat mnoho dílčích kroků, ale nebudeme na to sami: jsme ve společenství stejně věřících bratří a sester, kteří nás mohou povzbudit.