Vydání: 2022/38 Křesťanská služba Alžběty II., 13.9.2022

„Ze všech věcí se můžeme něco naučit,“ řekl rabbi Sadagora svému žákovi. Ten se zeptal, čemu se můžeme naučit ze železnice? „Můžeme všechno zmeškat, když přijdeme o chvilku pozdě,“ zněla odpověď. „A co se můžeme naučit z telegrafu?“ Rabbi řekl, že každé slovo se počítá a nemizí. „A z telefonu?“ „Tady něco řekneš a jinde tě slyší,“ odpovídá rabín. Nic tedy nemizí v nenávratnu, všechno má svůj význam. „Ze všeho se můžeme něco naučit,“ říká Ježíš, když to dokazuje na sobeckém člověku, který vidí jen svůj prospěch bez ohledu na spravedlnost. Tento prospěchář spravoval veškerý majetek svého pána. Jednoho dne byl obviněn, že majitele okrádá, takže dostal okamžitou výpověď: „Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství. Správcem už být nemůžeš.“ Tato slova ho dostala do problému, čím se bude živit. Ale byl pohotový, takže si věděl rady: zfalšoval záznamy v obchodních knihách, takže dlužníci byli s podstatně sníženými částkami spokojeni, a nepoctivý správce měl svou budoucnost zajištěnou.
V Ježíšových očích je samozřejmě tento nepoctivec hříšníkem. Přesto vyzvedl jeho pohotovost, s jakou posoudil a nakonec vyřešil svou zdánlivě bezvýchodnou situaci. Jeho jasný úsudek a rozhodnost jednání vedly našeho Pána k těmto slovům: „Synové tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než synové světla… Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Tím Ježíš vyjádřil přání, aby každý, kdo ho chce následovat, pochopil jasně svou situaci a hloubku i opravdovost své víry a odhodlaně přispěl k budování Božího království na zemi. Neboť kdo chce žít v zaslíbené budoucnosti, musí dnes pro ni něco udělat a dokonce vytrpět.
Pánovo podobenství v evangeliu nám klade otázku, zda vidíme jasně svou situaci věřících křesťanů a Ježíšových následovníků a zda jsme rozhodnuti jít cestou opravdové víry, která jasně rozlišuje pravdu od lži, odmítá přetvářku a polovičatost a řídí se za všech okolností jasným světlem Desatera. Když nasloucháme podobenstvím našeho Pána, brzy zjistíme, že on stále znovu oslovuje naši víru a zkouší naši rozhodnost, nakolik ve svém všedním životě uskutečňujeme jeho slova. Nežádá jen polovičaté křesťanství, které je povrchní a zvykové, takže podléhá vábivým zvyklostem okolního světa. Kdo však Boží hlas slyší a s rozhodností podle něj žije, tomu se otvírá jedinečná cesta ke spáse. Jeho vnitřní zrak je jasný, následuje Ježíše za všech okolností a žije v novém světě naplněném pravdou a láskou, které nejsou z tohoto světa. Učme se tedy dobře rozlišovat. Neboť „nic není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.“ (Lk 8,17)